Doma

 

Sedím si tady,

na tom svém pupku světa,

kousek za Mělníkem,

kde se všechny mé cesty protínají.

Jsme v Máchově kraji.

Jak rezavé svíce

ve svícnech pískovcových skal

se tyčí borovice

a v zimě v létě v sobě slunce tají.

Koruny jejich, větrem rozevláté

se kolébají

v rytmu starých bájí.

Z okolních kopců a strání

jakoby právě doznělo:

Viléme, Hynku, Jarmilo…

a před svítáním

o prvním máji sen se zdá mi

a lesními pěšinkami,

od kobek vytesaných v pískovci,

údolím mezi bažinami,

jeho Cikáni se prolínají

s táhlou melodií svých písní

a jeho poesie za šera.

Krucifix rozpažený

s trnovou korunou Máchova jezera.

V nohách přibíjený

hřebem Řípu,

v pravici Terezín,

v levici Kokořín,

a srdce, srdce plamenné,

je tu,

s vetknutým šípem

chalupy, staré stopadesát let.

Sedím si tady,

na tom svém pupku světa

a můžete mi klidně závidět.