Marná potkávání

 

Tma dosáhla

až na samé dno noci

a rozkrojený měsíc

marně hledá půl své bledosti,

která teď vymetá

pavučiny hvězd

pod skříněmi mraků.

Je půlnoc bez zázraků.

Trochu se protáhla

jak si ta koketa

vybírá pro genius loci

ten správný odstín

modročerné šedi.

Tma, ve své malé večerní,

už tuší v zrcadle obzoru

tu zrůžovělou nicotu

vlastní existence,

až svítaní, pro které se

dennodenně strojí,

rozpustí její půvab

v té krátké chvíli

ranního setkání.