Nějak se mi vysmekávají poslední dobou z rukou psychické záležitosti, a tak jsem si musel zajít k lékaři. Je to fajn týpek. Člověk mu jeden den brnkne, když se mu přitíží, a hned tam může druhý den naklusat.
 
Jsem se tomu svýmu psychiatrovi, ke kterýmu chodím už před sedm let, zas hezky vypovídal. Jak si lítám z těla, halucinuju, nespím, pobrekávám a tak vůbec jsem mimo, hotovej uzlíček nervů. On si mezi tím psal nějaké své záznamy, bůh ví, co si to do počítače ťukal. Pak mi zvednul dávku prášků a řekl, že mám doufat, ža ty ataky jsou jen tranzitorní. Jde o to, abych usnul v noci, abych netřeštil. Předepsal mi taky nějaký pilulky na spaní. A taky mi řekl, že kdyby mi fakt bylo zle, že mi dá neschopenku, klidně i zpětně to napíše. To mě docela uklidnilo. 

V lékárně jsem si je vyzvednul, ty prášky na spaní a svůj starej dobrej risperdal a tegretol. Zacáloval to a bylo, tedy bude. Jsem si ještě nekoštnul, ten stilnox na spaní, uvidíme. Prej se to musí sníst vsedě a rovnou sebou fláknout do postele, jak je to speedy. Už se těším, večír do toho jdu. Připomnělo mi to Ujdu a jeho zlopověstný roháčky, Ujda tehdy na Žižkově, když tam vegetil s Jandákem, říkal, že nebyl schopnej strčit druhou nohu do nohavice od pyžama a už byl mrkev, když si koštnul pár tabletek.
 
Pak jsem měl ještě před noční nějakej čas. Když jsem si to kráčel po Letné, zkusil jsem provolat jednu slečnu, ale ta zrovna jak na potvoru byla v práci, a tak jsem se šel projít do bohnickýho parku. Ne, že jako se chystám v léčebně pobejt, to bych věru nerad, ale spíš protože tam mají panenku Marii s Jezulátkem, a já s ní už dlouho nepohovořil.
 
A taky je třeba občas zajít do Pátý kolony. Dneska tam bylo narváno, večer mělo být v sále divadýlko. Sedl jsem si ke stolu, kde byli Peťa a Leoš. Pak si to přihasil ještě Saša, který se kasal s novým mobilem za dvacet čtyři litrů. Samý vykutálený týpci, co už dávno věděj, co to jsou psychózy a podobný lahůdky.
 
Říkal Petr jednu dobrou historku z krámku, kde dělá, že prej si dal tři prásky nějakýho skaňoura, a pak to s nim šlehlo o zem. Vylítnul si nad svou hlavu a koukal se na to svý ležící tělo, jak se nad ním lidi skláněj v údivu. Pročež se zas radši do toho svýho těla vrátil.
 
Jo, tyhle znalci pobytu maj vždycinky dobrý storky. Si řekneme, kdo má největší mánii, a ten pak nejvíc žblebtá, aby se vyžblebtal. Zdá se mi to takový rozumný. Leoš, ten jede jen v mániích, ten deprese nemívá. Chytnul to po rozvodu. Se stává bohužel. Ale má už dvě velký děti, a tak si se svou hlavou hlavu až tak neláme, a nebo jestli jo, tak o tom nekecá tak blbě jako já.

No a pak jsem šel do práce. Mám dneska noční. Snad to tu nějak překlepu bez lítání elektrickejma drátama po baráku a jinejch blbostí. Naládoval jsem se risperdalem, to by mělo pomoct. Po půlnoci si šlehnu ještě ten stilnox. Peťa řikal, že když si dá tuhle větší dávku, že ho to řádsky vyklidní. Ráno pak musí začít cigárem a kafem, aby se vůbec probral. Já taky bez kafe a cigára nedám ránu. 

 

Je dobrý probrat svý psychověci s těmahle týpkama, sice mají papíry na hlavu, ale rozuměj tomu víc než doktoři. Mají prostě bohatý vlastní zkušenosti. Jednoho to prostě uklidní, že není na světě s ujetou myslí sám.