Závěsy, dveře korálky…královské sídlo. Pro Judith Perleť, Kassandru Úděl a krále Domov.
Odpočinková hala s nádherným výhledem na veškeré tepající město…temně zlatá a dýchala, propletená dlouhými pruhy skoro průhledným membrán…látek, proutěná křesla, polštáře se silikonovým lemováním a kožešiny na stěnách…po podlaze se náramně plazily divoké čerstvé květy s vůní Versaceho při jarní inspiraci……
Do další, Sen-zdi vykreslené v sametovém nádechu smetany, propleténé náruživými zlatými buňkami, oválnými plícemi sumýšů a v nich černé střepiny válek….meteropad. Zasvěcená pýcha snášející se ze stropů, která šimrala na rozvařené kůži..nic víc, pouze perutě a placičky zdevastovaných buněk….ledoví pávy…
Pávy měla ráda. Byli jich mnoho v zahradách. Jeho matka vlastnila párek skvostných hlav. Narodili se tenkrát mladá, křehká, nevinná, škaredá…..Juditha si v té době připadala, jako oni. Dřív když přijela do království. Byla též kuře a musela za sebou tahat obří chvost barevných per a hroudy kovů, kterým nechtěla rozumět. Nyní né, už srostla s královskými perutěmi……Však tenkrát stačil luk a dva šípy, nemohla vystát ty staré….patřili přece jí….staré královně….ženě kterou mohl milovat kromě ní!......zabila je, zabila všechno po staré královně….A jejich krví si potřela tváře……bojové líčení, aby se mohla nechat dobývat Leodosem…..a věděl to..bylo mu jedno, že zabíjela, podřezávala, škrtila, rdousila, topila, probodávala, pila z lebek, věšela, mrazila, trávila vzpomínky a s tím i svojí minulost…..neuměl si tu krutou samaritánku odpustit.
Malá místnost, pinky sofa, dlahou zeď tvořená pouze okny, kaly.. A zase to chřestání pokladů z ulic…chudáci rvali maso. Cedrový stolek, hned vedle krásná štíhlá socha s kopyty a další nezbední hadi látkoví…plazmatické vůně.Na zlaté zdi prázdné rámečky podle králova dekor-umu. Připadali jí jako úly. Byly různé…..zdobené, prostřílené, se zalitými kostičkami ryb, lesklé, a nejkrásnější z Ašurdu…..zalité perly, jenž postupně vypadávaly a chytaly se na chodila v zálivech od látek….rosa jenž v poušti neměli. A tam lví kůže, zlatá hříva a chemická růž na tvářích….těžká, zlá, hebká, ……
Královnina ložnice…..přes složité dveře…jak jinak do Juditiny duše než přes složité dveře..její buněčná stěna…smrtelně jedovatá zmrzlina.Černá snad čerstvě vytékající z rány, hluboká a řetízkující. Kašmírové koberce, černé závěsy, zlaté rybky a spirálky na stěnách, rubínové nitky, vázy se Sínským motivem, kůže lišek, křišťálový lustr, perleťový pudr, lotosové přívěsky, hedvábí, dolary a cinkající penízky. Na policích vycpaná zvířátky z dětství, fialový hranostaj a vypelichaný neonový papoušek, přivezené z Jersudalému.
Pyramida zahalena ve stínu, květy zešedly, ulice vykřikovaly revoluční hesla a voněly elektrickými dráty. Zrcadla, šperky, zrcadla, šperky…Královna polykala oxygen…v podstatě to mohla být Penelope, trochu Lenost v tyrkysových šatech s krajkovým lemem z ledu. Perferpolis nepoznala led ani bílé makovice….částice, molekuly, atomy, tkáně, vnitřnosti, matice, plechy……sama, agresivní, okouzlující, egoista – Čeho bych mohla být jen bohyně? Samozdřejmě Pýcha. Vanity, ta nejvyšší….Budu válka, rozčílená, smrt,…ovládla bych všechno…..Bohyně by poslouchaly moje příkazy, lidé by se chovali jako zvířata jen, aby přežili. Všichni moji, země, bojovníci, lidé, král, šlechtici…. Jsem bohyně, některé šperky mám zašité v kůži, již na věky- opatrně z hlavy sundala měděný diadém….. |