Stále ještě trochu při smyslech, takový slet v její hlavě, horečnaté záchvaty, sebepoškozování, mdloby. Vzpomínala na dětství, na válku na odjezd. Vzpomínala na něho. Prázdno. Léta dětství, kdy byl jediným světem. Matku jí zabil, když se narodila. Princezna ve světě války a násilí. Měl to být syn. Juditha, tak začala vyrůstat. Okolí z ní udělalo obludu, děti z ní nadělaly hadrovou panenku, Indipth z ní udělal zfetovanou a výcvik Nesmrtelnou. A nakonec spí v hedvábných peřinách s nejbohatším člověkem historie Sramu a ví, že je to tak správně.

 Už se jí nechtělo tolik zvracet jako předtím, jen ten neskutečný strach z krve.  Krvácivost v dutině břišní… Co i kdyby ona prolila krev k smrti.

 „ Jako bych všude cítila jeho tekutinu.“ Zvedla prsty k obličeji a pečlivě je prohlížela.

 „ Pamatuji si, co si tenkrát udělala,“ opatrně jednu vzal a položil si jí na stehno.

 „ To je něco jiného, musela bych si roztřískat klouby.“Zakroutila hlavou.

 „ Ano to by sis musela rozbít klouby,“ povzdechl si. Nebylo to nejlehčí, nebyla nijak hezká bez tuny líčidel, zmlácená děvka.

 „ Mrzí, mě to Leodosi, že měl tak špatnou dceru…“

„ Ale Perferie nemá špatnou královnu,“ tak toužil jí pohladit po odporně mastných vlasech, tak si to přál udělat. Bála se dotyků, bála se tepla, bála se emocí… Pohotově uhnula.

„ Lidé jako já by neměli umět milovat…“

„ Je to jako hvězdy, ty neumí taky každý číst, ale já ten kód k tobě našel…“ Pouze pobouřeně cekl.

„ Snad i můj otec již dominuje v rudém poli…“ Nenuceně se pokusila o úsměv. Bolelo to zkažeností… Drtilo ho to. Citový upír více a více cucal jeho kapiláry.

 „ Já asi odjedu, Leodosi,“ otočila do další zoufalosti studeného poryvu.

„ To Jud nejde,“ čekal to. Malé štěňátko v jeho posteli, tam zůstane, ať se děje, co se děje.

„ Musím, tam jet jsem jediná dědička satrpijského království.“ Znala ten Leodosův přehnaný slovník, zakládal si na takových prkotinách.

 „ Král Jurdanský bude mít obřad i tady v Perferpolis a pokus si to přeješ, může být tady pohřbený,“ hladil nepřirozeně tmavě opálenou ruku, která chladila jako ledové růže.

 „ On patří do země, která ho vydala. Do země pro kterou žil… Patří do Jersudalemské země.“ Přikývl. Ona světlounká, její make-up vypadal po probrečených večerech tak světle. Polární záře a ona malý extra- terrestrial v zákoutích bílých prostěradel. Přišel si, že do toho krémového snu nepatří v tmavých šatech. Jak je ta černá chladná, jak neskutečně bolí, sklíčkově zelená je proti ní vodič horka.

 „ Do kdy musím dát hlas?“ Strčila si vlasy za ucho. „ Jurdansko má občanskou válku.“

 „ Proto mě nechceš pustit…“ Oddechla zlomeně.

 „ Ano, ale rozhodni, kdy sama uznáš za vhodné…“ Lhal. Jak jen pustit ten oblázek nekonečna do pouště zatracení, jak možno jí naklonovat či rozšířit.„Rozhodnu klidně hned“.

„ Pro koho?“ Vyhrkl to tím způsobem zvědavosti, který odsuzoval.

„Samozřejmě pro Indiptha,“ škubla nenápadně rukou z jeho nohy.

„Cože?“

„ Vždyť nikdo jiný snad ani není možný,“ nerozuměla tomu.

„ Né jeho nezvolíš!“ Opovrženě se zvedl. Jeho výška na ní stále působila, jako oblbován.„ Leodosi, ale je to můj hlas…“ Nápor zloby. „ A součást mého království. Zvolíš Gastia.“ Začal dělat dlouhé kroky po ozářené místnosti. 

„Gastia?“ Ze šoku otevřela nejapně ústa.„ Ano, ten je ideální“ pokyvoval si pro sebe.„ Neuhlídal ani jediné přímořské město. To chceš Jurdansko zničit, potopit?“ Plácala rukama rozzuřeně kolem sebe.

„ To já jsem král, Juditho!“ Znělo to tak tvrdě, tak hnusně z jeho rtů.

„ A já královna! A zemi, která mě zplodila, nepohřbím!“

„ Tak to udělají Grenciané.“ Vpálil jí do očí. Točila se jí hlava z tich jeho pravidelných přesunů.

„ Jen řekni, touží ten Indipth po moci?“

„Asi jako každý jeho druhu,“ pořádně nepoznala, co ho k tomu celému vede.„ Touží po mé koruně? Touží po Perferpolijském zlatě? Touží po tvém těle, Judith?“ Vrazil najednou do postele pěstí.

„ Jsi paranoidní…“ Obrátila oči v sloup.„ Né nejsem… On má moc dobré vztahy mezi šlechtici Grencie. Grencie a Jurdansko by nám mohli vyhlásit válku, která by nás mohla ochromit…“

„ To by Jurdansko neudělalo.“ Vlívalo se jí nové horko ze vzteku do tváří.

„ Za vlády tvého otce né… Potřebuju to satrapské království držet v polospánku. Musí prosperovat, to je tak celé… Chci vojáky, chci špičkový pluk mé armády a né zrádce…Časem najdu někoho, kdo se o ně postará, ale do té doby chci úředníčky… Nic jiného!“ Prskal jí do zmačkané tváře.

 „ Víš, co po mě vůbec žádáš? Zradím vlastní zemi, zradím tím i svého otce v pekelných hvězdách!“ Skryla se jako malé dítě do dlaní…

„ Zradíš snad radši Leodose?“

„ Ty žárlíš, že měl být Indipth mým mužem?“ Uchechtla se.

„ Ano!“

 Neskutečný poryv zlosti jí projel konečky nervů, taková neskutečná zloba… Kéž Indipth, statečný, zlý, zabiják,… Trochu jako… Zahnala tu myšlenku. Napadl ji ten grázl… Co když udělám stejnou chybu, né už nebudu hrát tak vysoké karty s pikovými kluky.

„ Ano, jak si můj král přeje. Zvolím Gastia, ať mé bohyně rozhodnou o zemi sedmera bohů.“

 Zradila minulost.