Každý den snažím se držet své plané naděje

Den co den bráním se svojí nemoci

Přesvědčím sama sebe že se nic zlého neděje

A že se dočkám pomoci

Roztírám kapky rosy na okně

Před bouřkou a blesky oči zavírám

Poslouchám klokot vody na plotně

Cítím jak po minutách umírám

Když ráno vstanu a nic se neděje

Mám na sebe jen zlost

Už se zas chytám nitky naděje

Té které není nikdy dost

Čekám marně na pomocnou ruku

Jak tonoucí se stébla chytám

A se svou touhou po dalším roku

Jen za svou naději sám pykám

Prý že naděje umírá poslední

Co když já zemřu dřív

Pomalu odbíjí na věži polední

Už stloukám ze dřeva si kříž