Toulá se křížem krážem ulicemi města bez pouličních lamp
S prázdnými kapsami v prošoupaných botách
Celý svůj život nosí v poloprázdné igelitce
Nehledá práci ani nežebrá
Je maximálně spokojen
Přes den si lehne pod košatý strom
A když je zima přikryje se žlutým
listím
V noci pak vstává a jde zas o kus dál
Každý s ním rád pohovoří o životě
Jen nikdo neví kdo to je
Ten kdo je doma nikde a přesto všude
Kdo zná tu každý temný kout
Ten kdo se pořád směje a má nás všechny rád
Ten kterého když ptám se kdože to vlastně je
Jen nesměle se usměje a řekne že pan Nikdo
Pak vezme svoje živobytí
A kráčí tmou zas o ulici dál
|