Hej ty no jo ty s tím

Vykuleným ksichtem

S tebou mluvím

Tradiční začátek monologu

Mého já s nechtěně

Vymodelovanou schránkou

Život mi zdrhá tak říkajíc

Mezi (chybějícími) prsty

Někdy to bere oklikou

Přes transfúzní hadičku

Kterou jen marně míjí

Rozum cílovou stanici

Po hodinách snažení jsem

Snad po sté dorazila k

Vysněné metě

Jenže Bůh po sté mrkl

Na hodinky a řekl sorry

Zase jdeš pozdě