Neumím litovat jen

Někdy nakapu na

Lžičku denní příděl

Soucitu pro druhé

(Chutná příliš hořce

I na medovém úsměvu)

Nechodím na hřbitovy

Nemám vztah k zemřelým

A přesto je oplakávám

Každý rok na Vánoce

(Není mi jich líto je

To jen v rámci tradice)

Nehladím děcka po vlasech

Bojím se zapomenout raději

S hořkým úsměvem říkám

Já parchanty nemám ráda

(Po večer brečím do polštáře

A toužím stát se matkou)

Tvářím se odvážně a zatím

Jsem velký srab co utíká

Ze života a má pořád strach

I když mi to nikdo nevěří

(A když čtu tyto řádky ptám se

Jsem tohle opravdu já)