Při svíčkách se
Letmo dotýkají
Tváří zvrásněných
Skoro k nepoznání
Po cestách času
Hledají vzpomínky
Na úsměvy ze
Svatební fotografie
Co žloutne na
Zdi v ložnici
Usrkávají kávu s
Nádechem dávných
Časů vždycky
Po obědě než
Jdou spát
Každý zvlášť
Nejdříve ona
Potom on jakoby
Se báli že oba
Usnou na věčnost
Před spaním sedí
Vedle sebe mlčky
Na postelích
Možná vzpomínají
Na vhodná slova
Že dřív bylo líp
Po tiché modlitbě
Z níž se vytrácejí hlásky
Lehají do postele a lásku
Žmoulají ve dlaních
Myslím, že budeš muset brát, to co tě čeká, ať je to tak idylické nebo ne:-))
Málokomu se to podaří, takhle se dožít stáří s Láskou, naštěstí je možné o tom aspoň snít a psát básně a.............
Nadherné.
Jo, nejen tak snít, ale i mít...kéž-by to tak bylo...
Moc krásně! Zapomíná se, že láska existuje i ve stáří. Je jistě také krásná, ale asi dost vzácná a má jinou podobu než v mládí!