Do zvučných akordů

samoty zrakových

podnětů vetřu ticho

a rozložím ho na

tisíc nahých tónů

které se budou ze studu

schovávat pod prostěradla

ušmudlaná od krve

prvorodičky

Slepota skvrny

zapomíná

Z malířské palety

nanesu na plátno

úplně nové odstíny a

vměstnám je na okraje dohy

A Picasso bude jen tiše

zírat do krajiny

kde bosé nohy trčí

nad jezerem

mosazných šroubů

Slepotu barvocit

nedojímá