Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 20.8.
Bernard
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Seznam čísel časopisu Totem.cz 
 19.číslo časopisu - Podzimní výběr 
 18.číslo časopisu - červenec 2009 
 17.číslo časopisu - únor 2008 
 16.číslo časopisu - duben 2007 
 15. číslo časopisu - leden 2007 
 14. číslo časopisu - říjen 2006 
 13. číslo časopisu - červen 2006 
 12.číslo časopisu - březen 2006 
 11.číslo časopisu - prosinec 2005 
 10.číslo časopisu - říjen 2005 
 9.číslo časopisu - květen 2005 
 8.číslo časopisu - březen 2005 
 7.číslo časopisu - leden 2005 
 6.číslo časopisu - jaro 2003 
 5.číslo časopisu - Léto 2002 je tady v plné své kráse. 
 4.číslo časopisu - Literární číslo s hudebním a grafickým doprovodem - říjen 2001 
 3.číslo - Grafický výběr z toho, co se na Totemu urodilo - 30.4.2001 
 2.číslo časopisu - další výběr příspěvků, které zaujaly...11.1.2001 
 1.číslo časopisu - Výběr toho nejlepšího z Totemu od 1.11.1999 
  
 Rubriky s vybranými příspěvky
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce@totem.cz nebo na nick redakce.
   

               


Náš sponzor
Alnamura
Kacur
Okamzik

 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 1.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Veřeje
ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > Poslyš, čistě formálně, tohle je prostě klenot. To je provázáno skrznaskrz, všechno souvisí se vším, mnoho pólů a vyvážených napětí - a přitom to není žádné halabala poslepované klubko, je to architektonicky vyvážený tvar. Ten třetí řádek s dvojím rýmem oceán/živ, to je prostě pravidelný čtyřstěn. Ukládám, tohle si přečtu, když se budu chtít potěšit slovní virtuozitou. Kdysi jsem zkoušel kombinovat na piáně nesourodé tóniny a tak dlouho jsem hledal přechody, až to klaplo, tak tuhle skladbu mi to připomnělo. I když jsem ji někde ztratil. Tady se tohle ovšem neztratí, to je dobře.

Zajímala by mne geneze. Ale ptát se na to bývá považováno za neslušnost. Mne naopak cesta k vycizelovanému tvaru fascinuje možná víc, než tvar sám, protože obvykle zamlčením ukazuje na podivuhodné vlastnosti lidské mysli, ze kterých lze mít obecnou radost.
U příspěvku:Odcizení
ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > Každý se zapomenem... Stalo se ti někdy, že objevíš nějaké vlastní velmi staré texty a s údivem zjistíš, kdo jsi v té době byl?

Přísloví :-) jsem se zasmál. Kdes načerpal, v Barcelóně, na balkóně?
U příspěvku:Výňatek ze smluvních podmínek
ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > Pořád mne to vyhazovalo na konci z rytmu. Nemohl bys tam dát namísto "namrzlých" "zmrzlých"? Ale možná ti zní rytmus jinak.

Bez smluv bychom lítali. Je nutno se vázat. Co těžká víčka, těžší je sám vázaný pohled. V tomto ohledu beru, i když klišé tam proniklo i mimo sebe samo.
U příspěvku:Výtluky
ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > První dva řádky - to je jádro. To se ti vykrystalizovalo. Strach díky tomu sdílím. Nátisky. Pořád začínat - a nic pořádného. Čas běží, stříbro synapsí začíná oxidovat. Druhé dva řádky ten krystal vylouply z matečného roztoku. Úder, katalyzátor, zveřejnění, vyzáření fotonu při přechodu na jinou dráhu. Vibruje to. Ale dobře víme, že to je jenom svědectví o cestě (tak trochu zoufalé, ale nikoli s panikou, z. jde dovnitř), není to to pravé, kam a proč se jde. Tvůj krystalizační tlak ovšem pořád funguje, možná skoro sám od sebe, autokláv bez závad. Jen konečně nasát tu správnou životní látku...
U příspěvku:Stručný úvod k tvrdé poezii
ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Ondrej Kern> Ouvej, jak rád bych se pořádně pustil do diskuze. Ale nemohu, nesmím si povolit, musím být supervizorem svého času, nesmím ho rozdrobit a ztratit. Promiň, možná nastřádám volný čas později.

Snad jen teď podotknutí, že mne vždycky strašně udiví, jak málo z toho, co jsem vložil i třeba do předchozího textu, který vyvolal teď tvoji reakci, je doopravdy pochopeno. Zažívá to určitě každý, ale tady na internetu je to tak tvrdý return, je to tak zřetelné, že to až bolí, protože nejvíc bolí vlastní neschopnost. Nejde-li čtenář autorovou cestou, znamená to sice, že se aspoň na cestu vydal (z pohledu měkké poezie to stačí, to je cíl), ale taky to znamená, že se autorovi ztratil a vlastně jde jinudy než on (z pohledu tvrdé poezie je to autorova chyba). Ideálem je, když čtenář nejdřív jde autorovou cestou a teprve potom si na jejím základě postaví cestu svoji. Protože ovšem je ta nová cesta už tou předchozí společnou "předformována", mohou se na ní snadněji sejít, nemluví pak už jeden o voze a druhý o koze. (Samozřejmě to ale nemůže jít takhle jednoduše, ve skutečnosti jde v pochooení o přibližovací / oddalovací spirály, tohle vyjádření je samozřejmě zkratka skutečných myšlenek, ostatně jak jinak, rozumní lidé vědí, že diskutovat znamená postupně vytahovat pověstný ledovec za špičku zpod hladiny výš, protože to se dělá jen tehdy, má-li taková námaha smysl...)
Zlatá milosrdná nevědomost autora o tom, co si doopravdy myslí čtenáři jeho papírových knih :-) Vždycky si říkám, že asi nechápu druhé ve stejné míře. A promítám si k tomu odhadovaný pravděpodobný historický vývoj jazyka (mj. porozumění jako vedlejší produkt jeho jiných - třeba manipulativních - funkcí), abych se znovu ujistil, proč tomu tak nejspíš je, a aby to tedy tak nebolelo.

To není jazykový solipsismus (i když ten termín se mi líbí, zařazuji do slovníku :-), to je prostý pokus o popis reality, složité proti diskurzu až běda.

Metafora v prvním plánu, nebo spíš v prvním pohledu na fuzzy smysl toho slova, vytváří novou představu uvnitř obecného (tedy nejdřív samozřejmě osobního) jazyka, umožňuje vybudovat novou představu na základě představ předchozích. Tenhle pohled je nejlíp vidět u překvapivých metafor malých tříletých dětí, které metaforu řeknou jako výsledek, pojmenování svého porozumění skutečnosti. V druhém pohledu jde pak o konkrétní přenesení představy z jedné mysli do druhé, kdy se metafora nejdřív nadhodí tak trochu jako návnada a zaujme-li, pak se musí vysvětlovat a vysvětlovat, až dojde k vysvětlení a pochopení. Kdyby fungovala telepatie, jazyk by být nemusel a nemusely by být metafory, opravdová reálná telepatie ovšem znamená vzájemné "načtení minulostí", neboť pochopení individuálního významu je dáno minulostí osobnosti, což znamená, že s každým telepatickým spojením se z jednoho "objemu mysli" stanou dva, takže telepatie by byla možná jen s neomezenou volnou kapacitou mysli. Čili asi to tudy nikdy nepůjde.

Metafora je produkt inter-face. A tak dále ad libitum.

Omlouvám se, víc toho dnes už raději nenapíšu, i když mne "svrbí klávesnice". Dík za zájem a bude-li trvat, někdy se to možná můžeme pokusit probrat až do vzájemného pochopení.
U příspěvku:Stručný úvod k tvrdé poezii
ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Ondrej Kern> Říká se, že kdyby autor uměl vysvětlit to, co napsal, nějak jinak, napsal by přímo toto vysvětlení. Nesouhlasím, a kdybych se do tohoto vyjádření nebál více obout (bojím se, abych se nenazul do toulavých bot, které by mne odnesly od práce, ach ouvej chléb náš vezdejší jen za životní čas koupen být může...), řekl bych že nesouhlasím velmi důrazně až zuřivě. Autor tvrdé poezie by velmi dobře uměl vysvětlit to, co napsal. Uměl by to rozprostřít jako pohodlný koberec pod nohy čtoucím, aby mohli být vedeni královskou cestou všemi zákrutami k poznání krajiny okolo se rozvírající. Autor tvrdé poezie VÍ, CO chce říci. Autor měkké poezie se mu mírně (po)/(u)smívá, protože vedle jednoho červeného koberce vidí tisíce barev a cest jiných, které jasné obrysy krajiny jednoho upřeného pohledu rozpouští do světa jaký je sám o sobě, do světa nepoznatelně nekonečného, nejednoznačného, a proto ke všem smířlivého, pokorného či spíše lhostejného a bezhodnotového. Autor tvrdé poezie vykovává ostří formy, která má vykrojit ve zdech čtenářovy mysli ten samý tvar nového okna. Co nejméně zkreslený. Autor měkké poezie se směje - jaké zdi, vždyť je to papír... A tak dále, stejně, jinak.

Metafora. Přenesení smyslu. Odkud kam? Z jedné mysli do druhé. Ze světa jednoho individuálního jazyka do světa jazyka druhého. Každý máme jiné obsahy slov, dokonce i těch zcela konkrétních. Naše domlouvání je fuzzy, mlžné. Však se také většinou doopravdy nedomluvíme. Jak to, že dohromady fungujeme? Popostrkáváme se jako balónky v prostoru, balónky s malinkým jádrem daleko uvnitř od pružného obalu. Jako atomy. Jako buňky. Osvědčený model. Který neznáme, jenom trošku jsme zatím nahlédli, ale opravdu jen trošku.

Ne, přece jen bude lepší krátký vykovaný komprimát. I když se v něm tolik barev ztratí. Mp3 na myšlenky...
U příspěvku:svatá, jaro 06
ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Dvakrát nezvyklé vyjádření prostoru. Berounka plná řeky mne vnitřně rozesmála, mám rád, když se někomu v jazyce něco takového povede. Zapsalo se mi do závitů, doufám. To by klidně mohl kdokoliv říci v rozhovoru, a nebude to knižní. A ten kos až do vyrušení v klidné síti zahrady - totéž, ale méně vyzývavě, jako (možná nevědomé?) přiznání variace na začátku nalezeného trylku.
U příspěvku:jiný pokoj
ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Ano, z tohoto přechází pocit do duše jako z hudby. Povedlo se, vidím tu máminu fotku, na níž jsem já, žijící v jiné době. A je mi líto, že čas není jako stále otevřená louka, do které lze odkudkoliv vstoupit jako do hry, kde cokoliv se stalo, stále se na přání opakuje.
U příspěvku:Limerick rozvážně nerozvážný
ostrich (Občasný) - 14.11.2006 > Z hlediska formy i obsahu Kern! To je opravdový limerick, třebaže obsahem trošičku posunutý, ale nikde nekulhá. Frynta i Vyskočil by měli radost.
U příspěvku:cesta domu
ostrich (Občasný) - 14.11.2006 > Cesta domů... a ona je červená a černá a šedivá a vypadá napůl jako krevní řečisště napůl jako dálnice vylámaná v měsíční krajině. Možná to vlevo a vpravo jsou stromy. Možná to je jen krvavý západ slunce. Hledám, proč se tenhle obraz jmenuje právě takhle. Někdo dává jména halabala jen tak, bez hlubšího smyslu, někdo jménem korunuje dílo tak, aby ozřejmil jinak neobjevitelné souvislosti. Bez poznání autora je dílo jenom slupkou.

Přišel jsem náhodou, jak to je, či jak to bude, netuším... Ale nick Zanedbatelna mne oslovil - nejspíš ten člověk, který si dal takovéhle jméno, nedává sama sebe do středu dění, necítí se hybatelem jiných. Každý jsme zanedbatelný - stačí zvolit správné měřítko. To je banální pubertální zjištění. Dospělost je cesta k tomu, pochopit míru nezanedbatelnosti a zodpovědnosti. Rodič není pro své dítě nikdy zanedbatelný, například.
U příspěvku:V obraze
ostrich (Občasný) - 13.5.2006 > Představil jsem si, jak tě tohle napadlo. Uvědomění si hrany stínu... Prý si lidé začali dělat obydlí nikoliv proto, aby se ochránili před plískanicemi, ale proto, aby si kolem sebe postavili hranice, to, kde je zřetelně moje a kde je už zřetelně cizí. Stejně tak brány do vesnice a ohrady byly především symbolické.

Kdo začal rozum brát,
tak jako první začíná se
bát.

Tak bych to pro sebe shrnul. Díky za tenhle inspirující text, rád jsem se začetl a zamyslel. I když hranicí naporcovaná kočka je už zase něco jiného - jistě, je to fakt, při ostrém přechodu ze stínu do světla to tak vypadá jako řez zrcadlem, ale tu souvislost (třeba tak trochu směrem proč domov je stín a ne-domov světlo, opravdu to inspiruje k nějakému přemýšlení) bych navnaděn začátkem očekával hlubší. Ale básnička je rychlý švih, návnada a pozvání na cestu, ne cesta sama, takže je to možná právě takhle dobře, když jsem se chytil a šel tvým směrem.
U příspěvku: SNÍT, JEN SNÍT ...
ostrich (Občasný) - 22.2.2006 >
...Ztrácím dech pro praktický život
...Pryč od hluku padajících rozhodnutí

v ý b o r n ě !!

(taky asi kvůli tomu, že můj pobyt na T. je přesně takovýto, na zapřenou chvíli snění v teplíčku i když venku fičí... a ten hnůj... no díky, žes mi to připomněla. Mimochodem, hnůj je plodotvorný, životadárný a vůbec - ať žije hnůj!...nebo ne? Jak říká naty - jsem v tomto dvoudomý, aneb obojetný, ambivalentní či obojživelný... hnůj jako živel? Dost!)
U příspěvku:čtení zítřků
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > Já tedy nevím, proč ti kritizují tu fotku - přece tam ty čtyři břízy vyrůstající z jednoho základu jsou, ne? Jsou to ony? Mně se to tedy celé líbí moc, je to taková báseň na vývěsní štít domu, báseň o domovním znamení - a vyjadřuje sounáležitost života v domě a života těch stromů, jako kdysi, za pradávna... Kdo je vysadil, víš to?
U příspěvku:ZNÁMÉMU
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > Zažité dohání k mlčení - to je velmi výstižný a jednoduchý obrat, přímo to vidím a cítím, to se ti povedlo. I když to, co pod tím zrovna myslíš, nemusí být to samé, protože bez znaalosti situace je to báseň-hádanka. Smysl být spolu, vidět se, i když mlčet... Zaujalo.
U příspěvku:PŘEDJAŘÍ 2006
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > To vypadá, jako bys právě vylehávala chřipku? :-) Ale zaseklý příděl chladu je dobrý obrat i stromy osypané v horečce pupeny...
U příspěvku:Výprodej snů
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > Tohle je čistý šanson, slyšel jsem Wajsarovou, Hegerovou.. jenom možná na písničku by to bylo krátké. Ale nic tam nedrhne, četl jsem s chutí. Je to typické "zralé dílo" - i když obsahově je to vlastně "jen" smutně smířený popěvek, dle mého naturelu jsi přestala ve chvíli, kdy by teprve měla začínat ta pravá "obsahová" sebehryzací práce... Ale to je u zralých děl typické, autor už ví kde přestat a o co se nepokoušet, aby tvar nepřetekl.
U příspěvku:Za vše ruce mohou
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > Autorku nezradila forma, autorka si formu prostě hledá, ladí a ještě neví, jaká jí vlastně sedne...?

Pozor na laciné - a hlavně na cimrmanovské absolutní rýmy. (sochám-plochám, těla-těla, ladná-vnadná).
U příspěvku:Vodni polemiky
ostrich (Občasný) - 21.2.2006 > Přečetl jsem si první větu, představil jsem si jak "moře pobíhají na poušti" a nechtělo se mi číst dál, vypadalo to na blábol. Pak jsem si řekl - je to přece první, možná iniciační, nezavrhuj to, a vůbec, ono na těch kreativních mořích něco je.
Myslím, že by tomu prospělo rozdělení těch dlouhých řádků pokaždé aspoň na dva... ale pozor na poetickou vypočítavost. Některé přívlastky jsou dle mého zbytečné: lagunové dno? Dno laguny beru, ale lagunové se mi vzpříčilo. A jezera padající ke dnu laguny - to je automatický text? Ne že by to neprovokovalo, nakonec jak to bylo... setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole? Jsou tam takové hezkosti - duše kolmá k srdci (nevím, co to je, ale je to hezky neobvyklé). Některé řádky jsou jakoby se na hladinu zčistajasna vyhoupla fotografie reality - ano, třetí, sedmý, osmý a poslední řádek, to je pro mne jádro. Celkově nakonec zaujalo a čekám, co bude dál.
U příspěvku:Nápověda
ostrich (Občasný) - 18.2.2006 > Dusan> To A. se mi zdá nejlepší, protože zvýraznění příspěvků od oblíbených by nemělo ten efekt, který jsem uvažoval:
1) moci se jednoduše vracet k těm autorům, kteří toho publikovali třeba hodně, já zatím stihl třeba jen jedno dvě díla a chci si přečíst další - jenže když zapomenu přezdívku, jsem v háji.
2) zjistit, kdo z mých oblíbených autorů něco nového publikoval - nejjednodušší by bylo, kdyby tam byl datum posledního nového díla. To "od poslední návštěvy" mi nepřipadá moc šťastné, protože návštěva může být jen velice krátká a na oblíbeného autora se nedostane - a jeho nové dílo by tak "zapadlo".
3) ještě mne napadlo, že mne zajímají i kritiky oblíbených autorů, protože nakonec na Totemu jde o "setkávání myslí", leckdy se v kritikách vyjádří to, co do díla neproniklo, protože je to implicitní, samozřejmé - jenže právě ta implicita je pro setkávání podstatná... ovšem kritiky nějakého autora se snad zjistit dají, ne?

U příspěvku:Nápověda
ostrich (Občasný) - 17.2.2006 > Lze si někam ukládat seznam oblíbených autorů, abych se přes něj mohl rychle podívat, zda něco nového publikovali? Přece jen hledat pokaždé autora (a zapamatovat si přesně přezdívku...) není to pravé ořechové...
U příspěvku:Čas!!!
ostrich (Občasný) - 14.2.2006 > Čas je děj. Lidi se ho bojí jako se báli kdysi medvěda. Tak si s ním hrajou. Přejmenovávaj mazlivě. Dávaj si medvídka do postele. Otáčej si s časem jako čamrdou.
To, co jsi, je tvoje minulost. To je opravdový čas - všechno, co je TEĎ, je výsledkem nespočetně dějů, z nichž dohlédneme jen velmi matně k nějakému více či méně bájnému začátku dějů - a o ostatním nemůžeme nic říci, protože jsouce sami dějem, neumíme si ne-děj (nikoli negaci, ale něco jiného než děj) představit. Jestli těm dějům říkáme náhoda nebo zákon, bůh nebo osud, je nakonec jedno, realitu tím nepředěláme ani o fous, jen si tak vytečkováváme sami sebe. Každý to vlastně ví.
Jako každý ví, že pravé jméno medvěda je - smrt.
U příspěvku:Na svatého Valentýna
ostrich (Občasný) - 14.2.2006 > Barča> Já jsem chtěl zkusit něco podobného, jako dělal Kainar Rozhlásky. "Zvednout rukavici" a nevyklízet tupému reklamnímu tlaku bez boje bitevní pole. Asi se to nepovedlo - ale udělat rychle dobrou rýmovánku je podle mne mnohem těžší, než psát "jak mi zobák narost" zrovna ve chvíli, kdy se to hodí mně. Jestli to má smysl takhle dělat... Prostě jsem si tak trochu ozkusil řemeslo, nejsa mistrem tesařem. Pardon.
U příspěvku:Někdo je šťasten bez příčiny
ostrich (Občasný) - 14.2.2006 > Kelly> To je právě ono, každému se stane něco jiného, když odletí jeho májá... Aneb každý svého (ne)štěstí strůjcem(ale sakra kde má ten strojvůdce kabinku? venku, uvnitř, v minulosti, v genech?)... Nechtěl jsem to rozmazávat.
U příspěvku:trilogie cesty
ostrich (Občasný) - 12.2.2006 > Tak k tomuto se ještě vrátím. Velice dobré! Nejlepší je podle mne poslední.
U příspěvku:přespůlnoční
ostrich (Občasný) - 12.2.2006 > Tak jsem bloudil a hledal co by mne dnes zaujalo a tohle je "pravá" klasika. Takový tak trochu nářek se ztajenými náznaky obsahu. Krvavé splátky za náš zvyk / na rovné cestě zahnout - to je přímo krystal pro vlastní asociace. Jak se dá krásně využít "mluviti stříbro, mlčeti zlato" - to je tedy nápad... Opravdu povedené.
U příspěvku:Stěhování kostela
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > První dvě strofy mne zasáhly. Druhé dvě - rozpaky. Pak mi snad docvaklo. Napadlo mne, že by bylo možná zajímavé vyzkoušet číst nejdřív druhé dvě a pak první, protože ty druhé vedou k prvním, nikoliv naopak. Ano, zdá se mi to - aspoň pro mne - lepší.

Čím měkčí tvor.... je to jednoduché, ale je potřeba si uvědomovat souvislosti a znovu pronikat s nákladem tohoto memu do zabedněné hlavy, je to důležitý obraz. A kostel křižák na místě, kde býval oheň - prostě zásah.
U příspěvku:druhéhodruhý
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > První: hezký jednoduchý obraz. Už si ho budu pamatovat. V moři je muž a tahá řeku z kopců dolů...

Druhá: trochu mne zamrazilo. Nevím, jestli to byl záměr, ale fakt jsem to viděl jako japonský koncentrák v Číně za války v zimě...

Čistá poezie.
U příspěvku:PÍSEŇ UKLÍZEČKY
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > Kelly> To já přece vím. Něco podobného píše na Písmáku i jinde Yfča, ta to ale má jako svého druhu "programový životní postoj".
U tebe je to tak, že člověk prostě jen tak střelí od boku - a něco kupodivu trefí. Neplánovaná radost. Vtip. Proto mne to zaujalo.
U příspěvku:jsem dvoudomá
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > To je právě ten stoicismus - nemůžeme příliš ovlivnit to, co na nás působí, ale můžeme ovlivnit to, JAK to na nás zapůsobí, můžeme ovlivnit sebe sama, svou reakci: smutek, zklamání, vztek... Obdivuji tě, pokud opravdu dokážeš potlačit bezprostřední reakci a rozhodnout se, zda budeš nebo nebudeš zklamaná a jak dlouho si to případné zklamání budeš vychutnávat. To je stoicismus v čisté podobě, Epiktétos by z tebe měl radost, jak sis na tenhle kulturou už dlouho putující mem sama přišla, je jedno, jak se to pojmenuje...
-----
S tím elektronem jsem to myslel tak, že normální člověk si právě umí představit jen "škálu", tj.čáru možností. Když jsou ty možnosti v kruhu (2 kritéria), je to horší, už to trochu "bolí", když jsou v kouli, ještě horší, a dál už to většinou vůbec názorně nezvládá (vícerozměrné stavové prostory prý "vidí" někteří matematici...no třeba to za pár stovek let všichni zvládnem :-).

Přitom realita je všechno jiné, než škála. Ale nedá se nic dělat, musíme si na tu čáru všechnu tu složitost promítnout (třeba přes "váhy" kritérií), "jinak v tom lítáme" a nevíme, kde vlastně jsme.

Na elektronu je to jen krystalicky vidět (částice/vlna)- on se totiž "zeškálovatět" prostě nedá. Nevejde se do škatulek. Umíme ho matematicky popsat - ale neumíme si ho představit tak, aby to tomu popisu odpovídalo. Takových případů je mnohem víc, ale tohle na mne udělalo kdysi dávno takový dojem, že to bezděčně používám jako metaforu, promiň...
-----
A s tím mezikrokem to je už asociace velmi volná, to jsem se nechal unést k vlastnímu hodnocení stoicismu, který někdy vede zjednodušeně řečeno k postoji "mně je jedno, co se kolem děje, protože mně je pořád dobře"...nirvána...proto je to mezikrok od bezprostřední činnosti k činnosti, jak bych to správně řekl... poučenější? moudřejší? No ona někdy může být v důsledcích i horší než ta bezprostřední, takže rezignuji na rychlé hledání výrazu, zavírám elektron do škatulky, snad mne pochopíš (a třeba na to napíšeš nějakou krystalickou básničku).

Vždyť říkám, podnětná básnička.
U příspěvku:jsem dvoudomá
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > Žen vyznávajících stoicismus jsem zatím moc nepoznal. Většinou je pod povrchem někdy i nepřiznávaná úzkost. V tomhle se mi ozval v mé mysli zaprášený dávný útěšný (berme, co je...) Epiktétos. Ale abych řekl pravdu k vážení: polární rozhodování je většinou klam, možností bývá nespočetně mnoho. To jen naše omezená dichotomická mysl a lineární existence potřebuje modelovací nuly a jedničky, jak to je ovšem doopravdy třeba s realitou elektronu, to už si představit nedokáže. Najít v přírodě děj tak jednoduchý, jako je vážení, pěkně bez dalších vlivů... marně pátrám v mysli.

Ale vždycky jsem si, ať už u Epiktéta nebo Buddhy, říkal, jestli to vypuzení zklamání z mysli není jen mezikrok. Nutný, nikoliv postačující.

Trochu mi dělalo potíže oddělit se od botanické dvoudomosti, pořád se mi objevovalo, že jsi třeba líska... Botanická asociace je totiž právě opačná, strom, který má "oba domy" najednou, je jednodomý. Slova jsou holt spletitá. Ale nakonec jsem to "vyvážil".

Myšlenkotvorný text.
U příspěvku:Zdravím vás, logonauti
ostrich (Občasný) - 7.2.2006 > Claw> Proč Legonauti? Logonauti - ti, kteří plavou v Logu, Logos - slovo, smysl.. spousta obdobných významů. Lidé, existující víc ve slovech a myšlenkách, než ve fyzické realitě, tak to bylo míněno....

Ale je pravda, že lidé stavějící vše ze stavebnic jsme taky, to je zajímavý námět, jenom bych tam nepreferoval jednu značku, zkusím nad tím zapřemýšlet, dík.
 
1.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
 
free web hit counter