Snažil jsem se jí co nejlépe vysvětlit, že její názory na lásku jsou podivné, nepočítají vůbec s tím, že ten "milovaný", ale současně "převychovávaný" nestojí o její poučky, že tak a tak to má být, že tak a tak to vždycky bylo a taky bude, protože jinak by se zhroutil jakýsi pořádek, řád, zastavil se světa běh. Nešlo to ale, nebyl jsem schopen v přítomnosti její známé cokoliv klidně říct, jen jsem trochu nechtě a trochu v afektu máchnul rukou a shodil přitom z police květináč, který v tísnivém tichu pomalu dopadal na zem. Všichni tři jsme se na něj dívali. Já se pokusil ho ještě zachytit, ale nepovedlo se mi to, stejně jako předtím jsem nedokázal najít sdostatek přesvědčivá slova, která by aspoň trochu nahlodala její jistotu, že to, jak si ona představuje svět, nemusí být pro mě vůbec směrodatné, a mohu docela spokojeně žít bez pocitu viny, že se nějak zpronevěřuji jejímu vztahu ke mně. Potom se květináč roztříštil o podlahu a všechno bylo rozbité. Už nemělo cenu mluvit, vše by jen dostalo nádech sporu a hádky, výslechu, vzpoury, infantility a zabedněnosti. Nakonec jsem už nevydržel její zlostný pohled a utíkal od ní dlouhou a prázdnou ulicí někam pryč.

Vyšel jsem z chaty a podíval se na oblohu. Měsíční světlo měnilo mraky v šedivé přízraky. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se mi všechno jenom zdálo. Bylo to málo platné, protože ten sen byl příliš skutečný, skutečnější než obrazy, do kterých se skládala oblaka. Chvilku jsem jen tak bezcílně otáčel hlavou na všechny strany. Potom jsem ztuhnul při pohledu na usmívající se vlídný ženský obličej. Mraky kolem něj pluly po obloze dál, ale ta tvář se vůbec nehýbala, jen čím dál jasněji vystupovala z pozadí černé oblohy. Otevírala ústa jakoby chtěla něco konejšivého říct, ale místo toho se nad ní rozsvítila malá stříbrná hvězda. Bylo to tak hezčí, slova by byla zbytečná. Zlý sen byl pryč. Teď jsem jen stoupal po starých schodech vzhůru a louka, les a i moje strnulá postava se pode mnou stále zmenšovaly. Ten dole se nakonec vrátil do chaty a rozsvítil svíčku, abych věděl, kam se mám vrátit.