"

(( ...)) V tak zvaném „žlutém" pásmu se 3x do roka ukazuje za šera nahá dívka a prosí o pomoc a volá toho kdo tam je, aby šel za „ní".

„Není" radno ji poslouchat, protože ten kdo ji poslechne, už se většinou „nikdy" nevrátí.

V celé jeskyni jsou v různých řečích psané nápisy, „není" radno tyto nápisy překládat, může to být nebezpečné. Co se týká zvuků, které z této jeskyně  vycházejí,tak „není" radno vstupovat „dovnitř", můžou způsobit i ohluchnutí. „Nikdo" neví, proč tam tyto zvuky „vznikají".

Další záhadou Stránské skály je jeskyně zvaná „Spodní".

Na jejím konci se ukazují otevřené dveře, za „nimiž" je vidět osvětlená louka plná „krásných" květin, ale lze jen koukat, nelze vstoupit.

Je zajímavé proč to tak je, přitom tam „není" žádné sklo, protože při doteku se to „vlní", ale ruka skrz neprojde.

Další záhadou Stránské skály je jeskyně zvaná Kolotoč.kde se za úplňku zjevuje kostlivec v staroněmecké „uniforně“ a žádá o pomoc.

(( ...))

...

..

Událo se asi v 82. roce. V jednom domácím kroužku evangelicke církve na Moravě u Brna se modlili několik dnů intezivně za nemocného příbuzného jednoho z členů toho kroužku. Znali odjakživa sílu modlitby, věděli, že v Bibli je napsáno v jednom evangeliu:  l  řekl Kristus: kde se sejdou nejméně dva nebo tři v mém jménu, tam já sestoupím mezi ně. Ten člověk, za kterého se modlili, měl asi 52 roků, ale vypadalo to, že zemře již do pár dnů, již brzy, lékaři to řekli tomu jeho příbuznému. A stalo se toto: Najednou se ráno v tom špitále posadil, a řekl, že chce cigaretu. Sestra běžela pro lékaře, protože předtím již byl v kómatu, a lékařka večer řekla, že asi umře zítra ráno o půl čtvrté, jak je to běžné. Teď se ale najednou posadil, a choval se jako zdraví. Lékaři mu udělali testy, a vše bylo v normálu, tak ho asi za týden pustili domů; doma teprve řekl, že k němu ve spánku přišel Pán Ježíš Kristus, že semá vrátit na Zem, protože má ještě hodně práce, a také mu řekl, co má jak udělat - ukázalo se, že to bylo v té době, kdy se za něj společně modlily. (( ... )) Žil potom ještě více než dvacet pět nebo dvacet šest let, až do předloňského roku, teprve potom znovu umřel. Ale v tom brněnském špitále se stalo toto: na zdi u dveří toho pokoje, kde dlouhodobě ležel, než ho odvezli na jipku, se toho večera, co se uzdravil, objevil na zdi svítící zlatobílý kříž téměř metr vysoký. Svítil v noci, ale i ve dne, kdyýž se někdo dobře podíval. i.dom . Zkoušeli ho zamalovat, protože ředitel špitálu  byl členem krajského výboru KSČ v brně, ale nešlo to. Tak se o tom nesměli alespoň zaměstnanci zmiňovat, ale kdo na tom pokoji ležel, tomu se dobře vedlo, a ten o tom většinou všem potom doma řekl. Dávali tam ležet potom hůlavně papaláše nebo jejich příbuzné, a brněnské herce.Tak se toto celé  dostalo ve všeobecnou známost (( ... )).

..

..

(( ..úryvky ze zápisků p. Bohumila F., needitováno ))

."