|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"
Ad jedna z dcer, Březnová víla
Potkáš-li na nástupišti "o tisíce
let starší" "...ztracenou" dceru, znamená to, že
vlak, kterým odjedeš, je právě "znovu" "...určený"; doufáš, že v těsném
kupé (( ...což nevadí , neb zavazadla, i lidé kolem, ba i "rozpisy" nejbližších
dnů jsou rázem zploštělé... )) Ti věnuje čtvrthodinku ze "svého" času.
A opravdu. Na protějším sedadle Rozhodí
vlasy, poposedne, obě ruce s těmi tak, tak dlouhými
prsty rozprostře na svou kabelu z hrubé
látky, co ponechala si v klíně. -...nemohla jsem
zůstat; Ty sám víš, že přeze všechnu Tvou
snahu vystupuješ téměř
výlučně na nádražích
měst, v jejichž zahradách a sadech ovoce je sytě
červené, a ve kterých i při lehkém
kroku zvedá se prach z "...rozpálených" cest; ostatně, jako
zrozenec v Býku stěží jsi mohl očekávat něco jiného.
S mírně skloněnou hlavou prohlédne oknem z jedoucího vlaku; víš, že
je to ten cvik, kterým se udržuje v
pozemských "souřadnicích", jak Ti nejednou vysvětlovala.
-Já, "březnová víla", jak jsi mě "...pojmenoval" již v útlém
dětství, vystoupím naopak v "pustině", v kraji mezi
městy, kde zdánlivě mrtvé
větve stromů brzy obživnou s tou "...nejprudší"
silou; byla jsem u jejich smrti, a budu i
u jejich zrodu. Tady je můj domov, do
toho Tvého se již dávno nechci a "ani" nemůžu vracet...; zamyslela se. ..Ale Ty víš, že
se "...takto" rozloučit nechce; ... .
-Pohodila hlavou: ...leda snad..., leda snad, připravíš-li dost jadérek, a "...k podzimu" semenáčků k sadbě; ... .
."
|
|
|