|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V jedné malé nejmenované vesničce, žila parta kamarádů. Jmenovali se Jan, Petr, Milan a Sláva. Byl začátek prázdnin a dovolených a parta kamarádů se scházela pravidelně v malebné hospůdce Na hrázi. A protože byla nuda, snažili se vymyslet nějakou akci. Navrhovali volejbal, nohejbal a podobné aktivity, ale nedařilo se jim postavit dva týmy. Jednou odpoledne přinesl do hospody Petr kolo. „Včera odpoledne jsem ho vylovil z rybníka,“ dodal. „A co s ním, vždyť nemá pláště?“ zeptal se Milan. „Mám nápad, místo plášťů dáme zahradní hadici a budeme závodit. Na náměstí je to asi tři sta metrů, pak kolem kapličky a zpět sem. A před každým kolem, si závodník dá velkého ruma.“ „A mohli bychom dát zápisný, tak pade a bylo by na cenu pro vítěze. Třeba koňáček,“ dodal Honza. Nápad se všem moc líbil, jen hostinský Málek nechápavě kroutil hlavou. „To nemůže dobře dopadnout,“ zamumlal jen tak pro sebe. A tak se v sobotu odpoledne sešli ve své oblíbené hospůdce. Dali si jedno, možná dvě nebo tři piva, aby doladili pravidla. Na dřevěné tabuli před hospodou umazali utopence a hermelín a napsali svoje jména, jako že budou křídou dělat čárky za každé kolo. Los padl na Milana. Vysoukal si nohavici, posadil se na kolo a výčepní mu podal panáka. Polknul jej a vyrazil na trať. Jízda na kole bez pneumatik je sama o sobě dost náročná a takhle je to ještě o poznání těžší. Milan statečně dojel až na náměstí, pak na chvilku zmizel za kapličkou a již se řítil z kopce zpět ke startu. Předal kolo Petrovi se slovy, že to docela jde. A opět panák a krkolomná cesta. Posuneme se asi o hodinu dále. Na startu je opět Milan. Jen má již o několik rumů víc a jeho jízda již není tak jistá. V zatáčce u kapličky zavrávorá a dotkne se nohama země, což znamená trestný rum navíc. Bohužel na něj již nedojde, protože asi třicet metrů před cílem, bez jakéhokoliv varování spadne, čímž je diskvalifikován a jeho jméno na tabuli přeškrtnuto. Další na řadě byl Petr. Statečně vypil panáka a vyrazil. Všichni s napětím sledovali jeho jízdu. Jen výčepní Málek ošetřoval kysličníkem Milanův odřený loket. Petr zmizel za kapličkou, a když se po několika minutách objevil, šel vedle kola, nebo spíš se potácel a byl také vyřazen. Souboj se nyní bude rozhodovat jen mezi Honzou a Slávou. Honza vyrazil na trať a zdálo se, že jede velice dobře. Ale při otočce u kapličky ztratil směr a odbočil na cestu k Vránům, porazil plaňkový plůtek a zůstal ležet v předzahrádce. Paní Vránová, postarší to důchodkyně, o závodu nic nevěděla a myslela si, že je to nějaká nehoda. V tom uviděla na náměstí osobní auto, jak rychle odjíždí a tak zavolala policii, že se stala dopravní nehoda. „Nějaký gangster porazil cyklistu a ujel,“ nahlásila. Mezi tím jsme k Vránům došli. Honza sice ležel stále na zemi, ale bylo slyšet, jak hlasitě chrápe. Za deset minut přijela škodovka s modrým majákem. Naštěstí je strážmistr Fídler z naší vesnice a nechal si vše vysvětlit. „No dobře vy pitomci, psát to nebudu, ale mám u vás panáka.“ „Třeba dva Josef,“ řekl Sláva a hlouček se pomalu rozcházel. „A stejně jsem vyhrál,“ dodal Sláva, ale všichni se na něj tak nějak divně podívali, tak už raději mlčel. |
|
|