Mima (Občasný)

...jen poznámka k otázce, zda by se měly děti brát na pohřeb... Už z toho slova "brát" je jasná odpověď, je to naše volba, ne dětí, a ptát se jich, zda chtějí!!!???..., když "vůbec netuší" , o co jde...? Nabízí se otázka další, bývají totiž přítomny i při dělání hrobečku pro milovaného svého křečka Pepy třeba...., a je nutno jim to nějak vysvětlit..., a prožívají podobné velké smutky již velmi záhy, nepřipraveny.... Když to téma s dovolením odlehčím..., já jsem kdysi jako malá narušila trochu vesnický smuteční obřad hlasitou otázkou, ..." proč má pan farář tak dlouhou sukni...?..."..., ale pak jsem doma kladla ještě další otázky, začínající slůvkem "proč", a "jaktože"....,složitější, a bylo třeba mi dále nějak odpovídat....Ono se děje v těch dětských hlavinkách toho mnoho... Mají oči i uši všude, i když se to nezdá....A někdy "velkým obloukem" si dokáží spojovat dojmy a pojmy, kterým se dříve, či později nevyhnou....A všechno je to velmi individuální...V některých případech děti nevnímají rozdíl například mezi svatbou a pohřbem... Při nových manželstvích z "rozloučených rodin", s novými tatínky či maminkami...., při 50 ti procentní rozvodovosti...., nové babičky, noví sourozenci.....Je to složité pro všechny..., ale děti se často vyrovnávají se složitostmi překvapivě pragmaticky, nic jiného jim nezbývá, ale nějaké vysvětlení prostě potřebují..., pokud možno logické....Má dcera mi kdysi velmi dávno sdělila....."...mami, že je to tak...?..., nejdřív umře děda, pak ty s tátou, a pak teprve já?....Myslím, že jsem to tenkrát nějak "zahrála do autu", a upozornila ji na to, že po večeři bude ještě zmrzlina.....Aby jí to při usínání "nepřemýšlelo" o tom, na co není připraven nikdy nikdo...