|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jako malý kluk jsem zažil příběh, který převrátil mé vnímání světa úplně naruby. Rodiče chrání své děti před vším špatným a zvláště pak před smrtí v jakékoliv podobě. Když pak dojde ke konfrontaci, je to pro děti docela šok. Myslím, že je dobré ke smrti přistupovat jako k součásti života a nesnažit se děti tohoto poznání chránit za každou cenu.
Setkání první.
Byl začátek prázdnin a já jako každý rok jel na prázdniny k babičce do Votic. Babička bydlela na kraji města, v malém domku se zahrádkou, odkud vedla polní cesta k nedalekému lesu. Chodívali jsme s babičkou do lesa na borůvky a maliny a zároveň jsme přivezli vozík plný šišek. Babička roztopila kamna značky Kabor a na litinových plátech upekla bramborové placky nebo vdolky. Prostě se zdálo, že poklidnou atmosféru prázdnin nemůže nic pokazit.
Byl pátek dopoledne a vraceli jsme se z města z nákupu. Babička se zastavila u sousedky na kafe a já s ostatními dětmi jsme šli pomalu domů. Nezvyklý hluk nás upozornil na tank sjíždějící s kopce směrem na Prahu. Protože jel docela pomalu, běželi jsme vedle něj a mávali na vojáky. Zastavil jsem se, protože jsem měl takový zvláštní pocit, že je něco špatně. Hučelo mi v uších a tlukot srdce jsem cítil ve spáncích a v krku. Pojednou sebou tank nějak nezvykle trhl a přejel do protisměru, kde zrovna projížděl motocyklista. Tank popojel ještě asi deset metrů a zastavil. Na vozovce zůstalo ležet tělo rozdělené na několik kusů. Stál jsem vedle tanku a nemohl jsem hrůzou ani promluvit. Vojáci se snažili zakrýt tělo celtou, ale tratoliště krve bylo dlouhé několik metrů. To již přiběhla babička a odvedla nás domů. Tu noc jsem neusnul a dalších několik jen problematicky. Hororové sny mne trápily i po prázdninách.
Setkání druhé.
Bylo mi tak dvanáct let. Byl leden, několik dní docela dost mrzlo a tak jsme šli bruslit na chovný rybník. Sluníčko svítilo a na ledě bylo asi dvacet dětí. Několik chlapců hrálo hokej a děvčata se snažila o své první piruety. Jeden z chlapců se rozhodl, že přejede rybník na druhou stranu. Ujel sotva dvacet metrů, když se znovu objevil ten zvláštní pocit a bušení srdce. Zůstal jsem stát bez hnutí a nemohl mluvit natož zakřičet. Celé to trvalo snad jen pár vteřin, ale já to vnímal jako věčnost. Přehlédl totiž otvor vysekaný v ledu pro ryby. Během chvilky zmizel pod hladinou a nad ledem byla vidět jen jeho natažená ruka. Trvalo neskutečně dlouho, než někdo z dospělých přinesl žebřík a snažil se doplazit k topícímu. Po chvilce zmizela hlava a ruce pod hladinou a nastalo zlověstné ticho. Mrtvé tělo vytáhli hasiči až po několika hodinách. Obraz mizící hlavy a ruky se mi vracel noc co noc několik týdnů.
Setkání třetí.
Indie, Mumbai. V této zemi je prohibice, ale všude kde to jde, se načerno pálí alkohol z rýže. Bylo krásné slunečné ráno a zrovna jsme se blížili k přístavu. Město se teprve probouzelo k životu, tak že byl docela mírný provoz. Cestou jsme si povídali, když se opět objevil ten zvláštní pocit a hučení v hlavě. Chtěl jsem říci řidiči, aby zastavil, ale stihl jsem mu jen položit ruku na rameno. Z křižovatky na pravé straně silnice se vyřítil nákladní vůz, který řídil opilý řidič. Vjel na chodník a dobrých padesát metrů jel po chodníku u přístavní zdi, kde spalo několik desítek přístavních dělníků. Celkem jich zůstalo ležet v kalužích krve dvanáct a dalších patnáct bylo raněno. Doprava zůstala stát a tak jsme museli čekat, dokud policie neuvolnila cestu. Trvalo půl hodiny, než zkrvavená těla dělníků přikryli a další půl hodiny než uvolnili cestu. Noc co noc se mi vracel obraz krve a bezvládných těl po mnoho týdnů.
V životě lidí nastane období, kdy se začnou o smrt zajímat. Přečetl jsem mnoho knih a hledal jsem souvislosti a podobnosti. Dočetl jsem se v několika knihách, že smrt přichází zleva. Zvláštní je, že když zpětně přemýšlím o svých zážitcích, tak je to pravda. Tank přejel z pravé strany na levou a i u motocyklisty to bylo z levé strany. Chlapec na bruslích měl otvor na své levé straně. Nákladní auto v Indii jelo také po levém chodníku, protože v Indii se jezdí vlevo. Třeba je to jen náhoda. Jen jsem si ještě uvědomil, že babička než umřela, odháněla cosi levou rukou a říkala, jdi pryč. Třeba je to všechno jinak, ale to se dozvíme jen, až přijde náš čas. |
|
|