от ъгъла на улицата до дома ми крачките са точно двеста
шестдесет и седем стъпалата до етажа
са тридесет и шест прозорците върху отсрещната фасада
са осем ако не броим трите тавански
дърветата в алеята са двадесет и пет
камбаната на градския часовник бие два
минутите до сутринта са триста тридесет и четири

такъв е този свят във който
останах да живея след раздялата
любима

Nokturno

 

Cočo Bojadžiev

 

od rohu ulice k mému domu je kroků přesně dvěstě

šedesát sedm schodů do patra

je třicet šest oken na protější fasádě

je osm když nepočítáme ta střešní

stromů v aleji je dvacet pět

zvon městských hodin odbíjí dvě

minut do rána je tři sta třicet čtyři

 

takový je ten svět v kterém

jsem zůstal žít od rozchodu s tebou

má lásko