* * * После ветра и мороза было Любо мне погреться у огня. Там за сердцем я не уследила, И его украли у меня. Новогодний праздник длится пышно, Влажны стебли новогодних роз, А в груди моей уже не слышно Трепетания стрекоз. Ах! не трудно угадать мне вора, Я его узнала по глазам. Только страшно так, что скоро, скоро Он вернет свою добычу сам. 1914 |
* * *
Po větru, mrazu, tak milé bylo
posedět, hřát se u ohně.
Srdce se uhlídat nezdařilo,
co naplat, náhle je zcizené.
Nový rok se slaví k rozednění, stonky růží už vadnou, zdá se mi. V mé hrudi teď už slyšet není neposedná zachvění. Což, zloděje odhalím lehce, po očích poznám ho bezpečně. Jen mám strach, aby brzo nechtěl svou kořist vrátit bezděčně. |