|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Neznámá evangelia a výklad Bible
"Rozmanitá názorovost s přílivem střetů a spekulací, jakkoliv v rámci dialogu se odvrací od kardinálních životních hodnot. I když k nim upne pozornost, pak se ztrácí v přílivu mnohých otazníků, odtahujících se od duchovní báze – jakoby začarované postmodernou, kdy je dovoleno cokoliv – i v rovině biblické. Vtírá se otázka: Lze uvažovat v rámci liberálního až anarchického vývoje, že klasice už odzvonilo – a knihám tisícileté posvátné moudrosti – Upanišadám, Védám, Starému a Novému zákonu se podsouvá pochybnost o autentičnosti, a tudíž i spekulace o nových metodách výkladu, z nichž se vytrácí duchovní esoterické jádro? Jak potvrzuje biblický badatel H. Spencer Lewis ve své knize The Secret Doctrines of Jesus – Tajné učení a výroky Ježíšovy zdůrazňuje, aby výklad zejména synoptických evangelií nebyl překrucován, přepólován – leč s osvícenou profesionalitou přihlížel i k novým badatelským nálezům (kumránské svitky, fragmenty o výrocích Ježíše Krista nalezené kolem Středozemního moře a egyptské poušti Nag Hammádí, aby byly včleněny do výkladu Bible jako důkaz pravdy evangelií rozšířené duchovním rozměrem, návodem cesty duše, jak se přiblížit k Prasvětlu – Bohu. Uvádí, že mystérium duchovního (mystického křesťanství) je odhalováno povolaným, aby dotvrzovalo aktuálnost dlouhou dobu utajených symbolů a kódů jako znamení času Božího.
Autor zdůrazňuje poznávací hodnotu a cennost, zejména tak zvaných Neznámých evangelií, souvisejících s duchovním bratrstvem Essejských, Nazarénských a Naasejců. Potvrzení pravosti ezoterního poselství křesťanství je rozloženo badatelsky od 2. století po Kristu až do dnešních dob. Dle jeho slov zejména papyrus „Oxynhyrchos“ nalezený na rozhraní 19. a 20. století v Horním Egyptě, kdy „Zpracování oxynhyrchyšského papyru s 88 fragmenty stále ještě není u konce“. Je zřejmé, že esoterická tradice jako duchovní jádro učení Ježíše Krista byla zasunuta za kulisami dějin, aby v čas příhodný bylo zjeveno a objeveno v temnotách dějinného času jako trvalé světlo. Zejména Ježíšovy výroky (logiony) v Tomášově evangeliu ozřejmují a rozšiřují esoterickou úroveň evangelia Matoušova. Jde o znamení času, že království Boží je na pochodu, že se přibližuje těm, kteří začali stavět chrám nitra s odleskem Boží přítomnosti. Tím jsou posunuta ustrnulá dogmata některých církví do polohy živého, vnitřního křesťanství, které vypuzuje formálnost bohoslužeb, a zdůrazňuje chození s Bohem i ve všední den.
Při pobytu v Izraeli mě zaujaly školy duše při synagogách, kde se probírala cesta k Bohu krok za krokem. Akcent se klade na zvedání vědomí modlitbou plné vroucnosti a díků podobajících se ohni lásky zářící jako Boží diadém. Ano ve věku Vodnáře nadchází čas příhodný pro otevření utajených archivů, které údajně má vlastnit i katolická církev. Dech boží není více spoután literou, leč vane kam chce. Dávno jsou pryč doby, kdy na koncilech každé duchovní novátorství bylo nahlíženo jako kacířské a nebezpečné pro atmosféru revolučně duchovní, sociální a národní. Vždyť stačil jen zpěv udatných Táboritů – Ktož sú Boží bojovníci – aby bez boje prchala křižácká vojska. Oheň odevzdanosti, víry v Boha, odění v duchovní zbraň byl jejich silou.
Těm, kteří se chtějí vyhnout napadnutelným spekulacím o duchovním poslání učení Ježíše Krista, doporučujeme vysoce odborné dílo s názvem: Neznámá evangelia – Novozákonní apokryfy I. (uspořádali Petr Pokorný a Jan Dus, vydalo Centrum biblických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze, nakl. Vyšehrad 2001) O jaká neznámá evangelia se jedná, která byla objevena po sepsání evangelií kanonických? Evangelium Tomášovo, Rozhovor se Spasitelem, Tajná kniha Janova, Jakubova, Tajné evangelium Jakubovo, Markovo, Filipovo, evangelium Spasitele, Tajné výroky Ježíše Krista. Proto zřejmě patristika se držela středu rozvahy, z obavy, že se zvedne kyvadélko mystiky, vnímání jako sedmkrát skrytá pravda ve svatyni. Kupř. evangelium Tomáše upřesnilo obsahovou shodu s evangeliem Matouše, navíc povýšenou do roviny spirituální. Lze tak usuzovat z pojmů: chrám ducha, svatyně pravdy, světelnost, čistota, světelný blesk Boží, zasahující čisté srdce člověka. Jednotlivé pojmy a sousloví svědčí o dohledávání božských kořenů. Evangelium Tomášovo je členěno v logiony Ježíšových výroků, pořadově číselně seřazených. Tomášova zvěst – kerygma je tak posunuta do duchovní světelné dimenze, hovoří o světle pronikajícím temnoty, o osvícené duši s klíči poznání, o spáse jako vnitřní proměně (metanoia) zprostředkující setkání s Bohem, jeho světlem zářícím jako diadém. Osvícený život prožívá spravedlivý v božském povznesení, aby zachraňoval božské částice z nízkého hrubohmotného světa, jakkoliv pomíjitelného určeného k evoluci. Alegorie a obrazy shodné s Matoušovým a Lukášovým synoptickým evangeliem, směřující niterněji a výše k zasvěcení do Kabaly knihy mystéria stvoření, jejímž cílem je spojení s jednotou božského Bytí realizací světelné cesty. Proto důraz na důslednost, vytrvalost po žebříku světel, neulpívání na pomíjivých věcech světa – leč následování Ježíše, chození s Ježíšem, který žil vyšší duchovní život sebeovládáním, konáním zázraků pro druhé, uzdravováním těla i duše. Dle logionu (80 – 47, 12b – 15a): „Tento svět je předpokojem světa budoucího. Připrav se v předpokoji, abys mohl být vpuštěn do hodovního sálu.“ V logionu 92 poukazuje Ježíš na nezájem mnohých lidí o tajemství života v božím duchu s varováním před zneužitím, výzvou k uvážlivosti při misii, při sdělování kvasu nebeského.
Snažili jsme se ve stručnosti seznámit s publikací neznámých evangelií, významným duchovním, esoterickým záběrem, který jako stříbrná nit vplétá Boží odlesk do litery kanonických evangelií. Podle prof. P. Pokorného je esoterická křesťanská cesta odhalováním jádra a kořene duchovního křesťanského učení. Působení Ježíšových výroků z moci Ducha bylo žel postupně utlumováno liturgickou rétorikou oficiální církve (zejména, když v minulosti došlo ke spojení trůnu a oltáře). Cožpak neříká Ježíš, že litera zabíjí, leč jen Duch oživuje?
Setkáme-li se s pojmem nejnovějších, tak zvaných postmoderních metod výkladu Bible, je třeba být velmi uvážlivý s respektem k biblickým textům synoptických evangelií, z nichž vane závan ducha, kdy všechno skryté má být zjeveno v čas příhodný dle slov Ježíšových. Vhodné připomenout tajnou knihu Janovu, která dle Pokorného je rozhovorem se vzkříšeným Kristem. Jak zdůrazňuje prof. Pokorný „četba poměrně širokého souboru Ježíšových výroků v neznámých evangeliích otevírají hledajícím vhled do lidského a božského poselství, do rozhovoru s ním jako prostředníkem mezi člověkem a Bohem z moci Vzkříšeného, navodí vnitřní osvícení a odstraní tak dosavadní formálnost pouhého historickovypravěčského stylu. Tato metoda může získat platnost v naší době u charismaticky obdařených jedinců, kterým nejde o papírové převyprávění biblických textů, leč oživením jejich mystéria, z daru Boží milosti.
Proto spirituální hloubku evangelií, zejména Ježíšových výroků nelze zlehčovat zpředmětněním, neboť posvátnost obsahu nelze postihnout žádnou z metod lidské spekulace, které ujíždí posvátná půda do propadliště zmatené postmoderní zmatenosti. Pročež s Biblí svatou neexperimentujme postmoderní posedlostí po popularitě či pseudoorginalitě, neboť odvěká pravda a zákony Boží mají své vyšší principy vesmírné sounáležitosti stvoření. Jak dosvědčuje logion 1, 32 2b – 14a Ježíš řekl: Kdo najde skrytý výklad mých výroků, neokusí smrti, neboť ten, kdo hledá pozná a zaraduje se, neboť ten, kdo nevstoupí do tmy bude vidět... Jestliže někdo zaměří svou duši vzhůru, bude vyvýšen... str. 172.
Nově odhalená evangelia mají i apokalyptickou optiku o království Božím, které se podobá hořčičnému semenu, které jako užitečné plevel zadusí vládu ničivých temnot, aby se rozrostlo v mohutný strom života. Bůh je totiž světlo, spravedlnost a naděje, leč proti temnotám rozkladu a ničení volí přísnost a trest, který nevědomí a slepí ztotožňují se zlem. Bůh totiž není diktátor, leč zprostředkovatel svobody našeho rozhodnutí pro světlo Ducha či tmu a v Ježíši Kristu se stal vítězem nad smrtí, hříchem a peklem světa.
prof. Miluše Šubartová, 2005, Brno
(( Pozn.: ... -autorka dává své texty -včetně tohoto -většinou "volně k dispozici", nepřeje si však, aby případné citáty či úryvky byly nevhodně "vytrhovány" z kontextu -jsem tedy autorkou pověřen posoudit možnost -"vhodnost" použití pouze takového úryvku, apod.; -kontakt na autorku v připadě zájmu "zprostředkuji" ; - Zeanddrich E. ))
."
|
|
|