|
" ..MORFICKÁ POLE
Než se budu zabývat ..teorií ..morfických polí, chci se ..zmínit o autorovi této teorie dr. Rupertu Sheldrakovi.
Je to anglický biochemik, který se již během studia v Cambridgi zabýval indickou filozofií a po promoci odešel do Indie. Rozhovory s hinduistickými učiteli mu pomáhaly nalézt odpovědi na mnohé problémy.
V roce 1981 vydal Sheldrake knihu Tvořivé universum. Jedni ji označili za ‚knihu nejvhodnější ke spálení‘, jiní jako ‚jeden z nejdůležitějších vědeckých výzkumů o povaze biologické a fyzikální skutečnosti‘. Rupert Sheldrake ve své práci zformuloval jeden z nejvýznamnějších přínosů k holistickému pojetí světa: „V každém organismu a kolem něho existuje morfogenetické pole, stejně jako v magnetu a kolem magnetu existuje pole magnetické.“
V tomto článku vycházím ze Sheldrakovy knihy Tao přírody. Sheldrake zde uvádí na str. 91 tři teorie života a přírody: vitalismus, mechanistickou teorii a holistickou neboli systémovou teorii.
Vitalismus omezil život na biologické organismy.
Mechanistická teorie považuje organismy za biologické ‚stroje‘ ovládané pouze přírodními zákony platnými v oblasti fyziky a chemie.
Holistická (systémová) teorie považuje celou přírodu za živou. Z tohoto pohledu jsou svou podstatou i krystaly, molekuly a atomy ‚živými organismy‘ a jak ukázala moderní fyzika jsou aktivními strukturami uvnitř fyzikálních polí.
Z této hypotézy vychází formulace ‚formativní příčinnosti‘, jejíž podstatou je (str. 102), „že samoregulující se systémy na všech úrovních složitosti – molekul, krystalů, buněk, organismů a také společenství organismů – jsou řízeny ‚morfickými poli‘. Jedním druhem morfických polí jsou ‚morfogenetická pole‘, která se týkají vývoje a udržování těl organismů. Způsob, jakým dřívější molekuly látek nebo organismů ovlivňují morfická pole současných subjektů, závisí na procesu ‚morfické rezonance‘. Je to vliv podobnosti v prostoru a čase. Morfická rezonance se nezeslabuje se vzdáleností. Neobsahuje přenos energie, ale informace!
Tato hypotéza se sice zdá kontroverzní, ale je experimentálně ověřená. Nové sloučeniny obecně těžko krystalizují. Někdy to trvá týdny i měsíce, než se krystaly v roztoku vytvoří. Když pak látka opět krystalizuje – a to kdekoli na světě – mají krystaly sklon vytvářet se mnohem snadněji. (Oblíbeným vysvětlením chemiků bývá, že jsou částečky krystalů přenášeny na těle nebo oblečení cestujících chemiků nebo rozfoukávány jako mikroskopické částice.)
Jde však o projev ‚formativní příčinnosti‘ v morfickém poli.
V oblasti biologické morfogeneze existuje již také důkaz z experimentů s ovocnou muškou, že se tyto mušky skutečně vyvíjejí s větší pravděpodobností abnormálně poté, co se to již jiným stalo.
Z tohoto pohledu živé organismy nedědí pouze geny, ale také morfická pole. Geny jsou předávány materiálně z předchůdců organismů a umožňují jim vytvářet patřičné druhy bílkovinných molekul.
Morfická pole jsou předávána nemateriálně morfickými rezonancemi a to nejen od přímých předchůdců, ale i od jiných členů daného druhu. Vyvíjející se organismus se naladí na morfické pole svého druhu a tak přebírá poznatky ze sdílené nebo kolektivní paměti.“
Jde tedy v podstatě o přenesení poznatků, s nimiž jsme se seznámili v přednášce o transpersonální psychologii, z oblasti tvora ‚homo sapiens‘ na veškeré organismy a dokonce i na neživou hmotu.
Dále hovoří Sheldrake o „tajemství instinktu, paměti a sociální organizace“ (str. 105 – volná citace): „Instinktivní chování má tentýž holistický, účelový charakter jako morfogeneze. Samička bahenní vosy staví podzemní hnízdo, vnitřní stěny pokryje bahnem a postaví dlouhou trubku s trychtýřem nad vchodem. Účelem je odpuzení parazitických vos, které se nemohou uchytit na hladkém vnitřku trychtýře. Vajíčka naklade vosa na konci hnízda a zásobí je paralyzovanými housenkami. Nakonec zalepí otvor na úrovni země bahnem, zničí pečlivě vytvořený trychtýř a rozptýlí zbytky. Vše udělá instinktivně, aniž by se to učila od jiných vos.
Instinkty jsou návyky chování druhů, závisejí na kolektivní podvědomé paměti, odvozené z morfických rezonancí.
Přijmeme-li některý z členů druhu nějaký nový druh chování, pak se ostatní členové druhu ‚učí‘ tutéž věc mnohem rychleji, dokonce bez jakýchkoli známých komunikačních prostředků. Naučí-li se laboratorní krysy nový trik v Americe, mají krysy v laboratořích kdekoli jinde sklon, naučit se jej rychleji. Existují experimentální důkazy tohoto jevu. (Např. japonský experiment s opicemi a bramborami.)
Mechanistické teorie paměti předpokládají, že paměť závisí jen na materiálních paměťových stopách uložených v nervovém systému.
Hypotéza formativní příčinnosti naznačuje, že paměť je spíše závislá na morfických rezonancích, než na materiálních paměťových záznamech.
Individuální paměť a schopnosti učení jsou situovány na pozadí kolektivní paměti vrozené morfickými rezonancemi od předchozích členů druhu. Pokud jde o člověka, objevuje se tato koncepce v Jungově teorii ‚kolektivního nevědomí‘. Hypotéza morfické rezonance umožňuje vidět tento jev nejen u člověka, ale jako aspekt mnohem obecnějšího procesu, kterým jsou v přírodě návyky předávány dál.
Společenství termitů, mravenců, vos a včel mohou obsahovat tisíce i miliony jedinců. Mohou stavět velká propracovaná hnízda a nohou mít složitou dělbu pracovních činností. Z holistické perspektivy jsou jejich organizační principy vysvětlovány v neurčitých pojmech jako ‚vlastnosti systémů‘ nebo ‚samo-organizující se prototypy informace‘. Měly by být považovány za morfická pole.
Organizace hmyzích kolonií má, kromě podivuhodné organizace, další ‚tajemné‘ rysy. Např. přírodovědec při výzkumu termitů zjistil, že jsou schopni opravit poškozené termitiště přestavěním tunelů a oblouků tak, že pracují z obou stran trhliny, a setkávají se přesně uprostřed, i když jsou slepí. Nelze uniknout závěru, že někde existuje předem ‚vymyšlený‘ plán, který termiti pouze plní…
Takový plán by mohl existovat v morfickém poli kolonie jako celku. V morfické rezonanci by mohla být obsažena kolektivní paměť všech podobných termitích kolonií v minulosti“
V další části knihy, kde se Sheldrake zabývá problematikou kosmického vývoje, říká (str. 115): „Přitažlivou stránkou moderní teorie je potvrzení tvořivosti Vesmíru. Tvořivý proces se objevil nejen tehdy dávno v mytické době jeho počátků. Od té doby pokračoval a stále pokračuje i dnes. Tato vize podporuje naše současné zaujetí pro inovace, změnu a vývoj. Můžeme tak zakoušet lidskou tvořivost jako součást kosmického tvořivého procesu.“
Tolik ke knize Ruperta Sheldraka. Zamysleme se ještě nad tím, co lze z jeho myšlenek aplikovat na dění v současné lidské společnosti. Uvažoval jsem o energeticko-informačních mikroklimatech. Z nich se tvoří energo-informační makroklima Země – morfogenetická pole (ono Jungovo a Grofovo‚ kolektivní nevědomí‘) – informační pole, v nichž se zakódovávají všechny naše myšlenky a činy, jež utvářejí jejich charakter, který pak zpětně ovlivňuje myšlení i jednání lidí.
Morfogenetické pole lidstva má kladné i záporné stránky. Kladné se projevují v nesmírném rozvoji vědění a zřejmě ovlivňují i rozsah schopností dětí, pro nás ‚starší‘ až nepochopitelný, zvládat počítače i ‚mailovat‘ na internetu. Záporné tkví v zamoření makroklimatu Země nejen negativními vlivy generovanými válkami, vraždami, utrpením lidí umírajících hladem, ale i závistí, nenávistí, prosazováním různých osobních, nacionálních, sektářských a jiných negativních názorů a zájmů, jakož i bezohlednou honbou za penězi a osobním prospěchem.
Zakončím citátem: „Lidstvo i planeta Země jsou na křižovatce dějin. Ještě nikdy nebylo tolik předpokladů k jejich harmonickému rozvoji – a současně jen málo schází k jejich pádu do "...totální" zkázy. “
Ing. Rostislav Havránek, asi 2004, Brno
."."
| 
