Ivan Davidkov
Spící města
Ta nervózní města: Procházejí se
uprostřed noci,
nemohou usnout. Vycházejí se nadýchat
čerstvého vzduchu. Vítr hvízdá kolem nich –
a ona se zdviženými límci kaštanů a topolů
mlčky kráč
ejí po asfaltu.
Potkával jsem je tou dobou a říkal jsem jim: “Dobrý večer” –
a díval jsem se
jak ohýnek cigarety
svítí jim v dlani. A slyšel jsem důrazné
tikání
tisíců budíků, které je objímalo
ze všech stran. Neúprosné připomínání
zítřejšího dne leží, podobné kapsli,
pod hodinami. Ráno, raníčko
ostrým zvonkem vybuchne nebe -
a rozední se.
A uprostřed noci se města znovu vydají
nemohouce usnout – hledat
ticho –
a neurastenickým gestem si budou zapalovat
štiplavé cigarety…