|
|
|
| |
KOUPELNA
Hlava se ponořila do zvířené vody a hluk okolního světa se náhle ztratil, odeplul v nekončících kruzích.Voda obklopila tělo těsněji než náruč milenčina či sarkofág skrývající faraonova tajemství po tisíciletí. Vody se můžeme dotknout a ona se dotýká nás, avšak cítíme ji jen velmi jemně.To ohně nabrati do dlaně nelze,ale jeho palčivou hrdost cítíme, až i ruka radši sama nevědomky ucukne.
Do bělostné pěny na hladině se vrhaly kapky prchaje mokrému oblečení. Viselo na bílé šňůře a jsa na cestě za suchou blažeností, ani netušilo o své důležitosti. Věc, řekne člověk.Věc, bez které cítili bychom se nazí, jako když přítel odhalí tvé tajemství jiným, doplní svědomí.
A zrcadlo na stěně , věčný svědek lidí bez masky, lidí o samotě , neslo v sobě obraz protější zdi.Hloubka jeho neměla konce , vždyť dokázalo v sobě ukázat nekonečnost, vždyť umělo vystihnout bezchybnou nedokonalost lidských očí lépe , než umělci jakýchkoliv směrů.Nástroj, jejž by v pravěku uctívali coby posvátný, jenž tolikeré potěšil a tolikeré vrhnul do propasti samoty, na zdi držel malý hřebík.
Fénu byla dopřána radost z největších.Jemu bylo umožněno nejvícekrát okusit vůně mokrých vlasů, čechrat je svým mocným dechem a vonit k nim z blízkosti nejmenší. Žel nestalo se mnohokrát ,aby mohl se těch vlasů dotknout , cítit jejich poddajnost na omak ,a přece-li, vždy jen letmo.
Ručníky poznaly těla z takové blízkosti, že jim bylo jen velmi zatěžko obdivovat a posuzovat krásy těla.Znaly příliš mnoho podrobností , ohmataly každý výčnělek, vpluly do každé skulinky,vytřely nečistoty z míst, kde by je jen málokdo hledal a neviděly už celkovou krásu lidského těla. Sdílely svůj osud se zubními kartáčky, mýdly a šampóny.Ty všechny ocitly se příliš blízko , aby dovedly vychutnat celkového dojmu.
Připomínaje bílou škebli, polykalo do svého nitra umyvadlo vše, co bylo schopno proklouznout jeho úzkým hrdlem.Mnohokrát zašpiněno nejhorším smilstvem, mnohokrát popliváno, byť ne se znamením odporu, skvělo se vždy čistě a skromně v té místnosti odpočinku a nutnosti.Veterán , však nezahleděn do sebe.
A nad tím vším čněly mocné zdi , vznešení pamětníci prvopočátku. Jejich zrozením vše začalo a jejich zborcení bude znamenat konec.Ačkoli nejobjemnější , nevévodily místnosti,spíš skryty v pozadí držely nad vším ochranitelskou paži.
Mohl-li kdo zdmi proniknout, nerozhodovaly samy, ale činily tak dveře. Jimi lidé a věci přicházeli a odcházeli , neskončila-li jejich cesta za koupelniným prahem. Dveře byly největší branou a jejich klika coby ruka césarova rozhodovala, kdo může projít a kdo ne.
Čtyři zdi a lidská špína, celistvá krása a hrůzné detaily, zrcadlo a tichý hlukot vody,koupelna.
|
|
|