|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nedělej srandu, mistře NEDĚLEJ SRANDU ! Nakřáplé věty kolují kolem stolu s vínem a dvanáctkou- vychlazenou Totiž- pod verandou se válí sníh nepovšimnut ve větvích sní veverky zapomenuty VEVERKY NEJSOU SLONI
„Co ty tu sedíš zaraženej ?“ ptá se mě bývalý fotbalista Na obrazovce zpívá člověk v saku blues Má ulízané vlasy On má, má, má ulízané vlasy ! ULÍZANÉ VLASY ! Modlím se aby dav nezačal vytleskávat rytmus Znáte to „ RAZ-DVA, RAZ-DVA..“
A přitom prodavači čajů (- místo nohy protéza - bublinový život - dvě maturity - necelé dvě řady žlutých zubů - rád vypráví ) došla slova když jsem mu daroval černočerný kámen s odrazem desítek hvězd vlastně z rozmaru
Vánoce. Před dvěmi lety jsem básničky nepsal Znal jsem jen „ Ábé Ábé..“ jako- .. bělmo snad vytéká obloze z očí JEN SNÍH A SNÍH A SNÍH A SNÍH mrznoucí úsměvy, vítr se loučí TĚCH TICH, TĚCH TICH, TĚCH TICH .. nebo taky „ Áá Bébé..“ .. bělmo se loučí mrznoucí oči JEN SNÍH A SNÍH TĚCH TICH, TĚCH TICH ..
Před rokem jsem básničky psal dostal jsem přívěšek z ořechů Jenže o Vánocích se maminka rozplakala nad bramborovým salátem Šlo se spát brzy a já nevěřil větám
Letos ležím v koutě s novým perem a rozmazávám prstem kaňky Nejsou mi známy modré slzy Nejradši píšu slabou, černou fixou značky CENTROPEN Už jsem si zvyk ačkoliv mě Otík varoval: „ Budeš-li dál pít pytlíkový čaj babiččin ovocný čaj s medem začneš se opakovat..“ Nejsem spokojený Nejsem nespokojený Na podlaze se perou dva psi čekám až jeden druhému prokousne hrdlo
TĚCH TICH !
A přitom: Pán s protézou šeptal, že jsem dobrej člověk a málokdy zní poděkování tak .. Opravdově ? Hledání pravdy mě přestalo bavit od této chvíle HLEDÁM LEŽ
Přišla mi zpráva Pátral jsem s ním po duhovkách Přejedli jsme se slívama Vídal jsem ho denně až zevšedněl To si nezaslouží Přeje mi takovou tu hrstku slov co je nerad říkám Já.. neumím psát o přátelství Dole se začali hádat Potichu.. POTICHU ! Probudíte veverky !
Pán s protézou si ten kámen položil na poličku aby ho viděl cítil možná slyšel tvrdí, že ví kdo jsem prý- posel štěstí
Upil jsem trochu vína ABSTINENT Z PŘESVĚDČENÍ
Máš pravdu Jsem jo-jo ve vlastní dlani Někdy si blízko Teď mnohem dál než jindy Jsem tvoje jo-jo a ty mé a včera, když jsem cítil tvou kůži a těla mluvila tak nepoetickou a krásnou řečí obtočil se s provázkem do jo-ja i prst a ruka a tělo a duše A OČI .. Všichni jsme jo-ja Někdy dál, někdy blíž a máme strach aby se provázky nepřetrhly
Na podlaze se perou psy Otec a syn křičí Málem jsem zůstal zaraženým vnukem
Pohádky jsou plné princezen Stárnou vůbec ? JAK CHUTNÁ POSLEDNÍ POLIBEK ?
A přitom jsem se stal jediným přítelem prodavače z nádraží nadějí že na něj myslí i lidé, kteří nejsou z rodiny Přitom mám kamaráda, s kterým jsem snil pod zrezlou tyčí Přitom mám komu být jo-jem Přitom mám nové pero a spoustu prostoru pro spoustu slov Snad..
Psi, zdá se, usnuli V pohádce hrají flétny Uzené maso voní Třeba mě jednou taky uudí Třeba i zachutnám..
Co jsem to za lidumila KDYŽ MÁM STRACH Z VÁNOC ? Možná měla pravdu Martina , že nemám rád lidi JENŽE kolem se točí spousta červených čepic elektrických svíček jídel, která stejně vyhodí ale i lidí, jako je Dan kteří věří svým vánočním úsměvům a mají proč a tak ňák no šťastný a veselý ?
| 24.12.2002 22:45 v Krasnicích
|
|