Lampy svítily tmou ulice Chodci si jich nevšímali. Byl jsem jedním z nich Mé oči sklouzly z hvězdné oblohy k stínům u nohou. Až teď jsem si všiml lamp Můj stín, stín dvou lidí, výrazný pouze v místě jejich setkání válel se po špinavé zemi A já si nebyl jist, jestli to je opravdu jen hra světla nebo ve mě žijí dva lidi s troškou společného, černého stínu Netušíc, kterým z nich vlastně jsem sklonil jsem svůj zrak stranou Padl na další stín Vrhala jej stará omlácená lampa ne stranu, kde jsem jako dítě cítil srdce a přestože dnes říkají, že srdce leží uprostřed, stín nalevo jsem byl já Třásl se, ačkoliv jsem stál na místě třásl se v blikajícím světle třásl se, ale neutekl nemohl -zatímco rozdvojený stín dávno sklouzl za má záda Ztratil jsem jistotu, kdo je čím stínem, kdo komu kryje záda, ukazuje tvář
Přišel jsem domů a chtěl o tom něco napsat ale jediný, kdo vrhla stín, byla moje tužka vrhala jej do mě
|