|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Scházeli se ve starých lázních. Kouleč byl svým sivým způsobem filosof. Náziho vlastně nikdo neznal. Máří ho měla ráda. Moc. Zvony. Zvony a místo krve teklo v žilách mlíko.
Kouleč miloval starý Řím. Každý večer vyprávěl. O křesťanech v katakombách. O kráse Estétů. O orgiích. Často křičel, že spasitel přijde, že přichází. Čekal na proroka a zatmění Slunce.Zpíval si s Lennonem. Máří ho milovala. Máří milovala všecky. Noci s ní nebyly špinavé. Sex se stal jejím malým náboženstvím. Muž, který se vyspal s Máří, prošel očistou.
Kouleč byl dokonale čistý. Názi té možnosti nikdy nevyužil.
První týdny byly krásné.
Svíce. Občas si někdo přitáhl dítě. Děti si vydrželi hrát s voskem dlouho do noci. Názi si s dětmi rozuměl. Bral jim z rukou jejich postavičky, stromy a zvířata, nadšeně si je prohlížel,vyprávěl o nich příběhy plné mlhy a motýlů.. Nikdy je nevracel. Ženy si šeptali, že se k těm voskovým bůžkům modlí.
Kouleč měl svůj trůn. Na trůnu trval. Na trůnu a audiencích. Názi se jich neúčastnil. Máří s láskou. Bývala jednou z odměn. I trestů.
„Kdo jsi ?“ „Stín.“ „Stín ?“ „Stín. Jsem potomek světla.“ „Stín.. proč jsi přišel v noci ?“ „Miluju lampy..“ „Proč jsi tedy nezůstal u lamp?“ „Bojím se jich.“ „Bojíš se lásky..“ „Bojím se lásky.“
Anonymita setkání Koulečovi vyhovovala. Nechtěl mít sektu. Jen si hráli. A milovali se.
„Kdo jsi ?“ „Básnířka..“ „Básnířka? Zazpívej mi svoje verše..“ „.. a těmi příkrými úvaly řítily se tuny růží my jsme jen po dechu lapali trny nás do srdcí bodaly aniž by ranily kůži..“ „Estétů krása !“
Kouleč vyskočil z křesla. Názi se smutně smál. A Kouleč křičel.
„Dobrá, vnímejte krásu! A nemlčte o ní! Ale nesmíte jí podřídit pravidlům, nesmíte jí házet do vitrín. Vitríny jsou třetím vtělením latrín! Tak řikám! Myšlenky, hmm krásný myšlenky, přemoudrá logika.. do prdele s ní! Tak řikám! Logika podložená abstrakcí nemůže nikdy fungovat! Provazy, provazy, provázky, provázečky, lana, lana. ůůůůů!! Nechte žít pocity! Pravidla svázala společnost ostnatými dráty.. A Pravidla se mění! Pocity zůstávají, chápete ? Pocity! Tak řikám..“
Odešel se pomilovat s Máří. Na obloze kypělo bledé ňadro.
Kouleč se měnil. Mléko se zbarvilo krví. Někteří nadávali. Lidí v stínu ubývalo.
Přesto Náziho sbírka rostla. Vždycky se našlo dítě, které z vosku vyhnětlo sošku svého snu.
Večeře někdy hraničily s kanibalismem. Jedli jen masná, šťavnatá a tekutá jídla. Nazí. V noci se koupali v starém nepoužívaném bazéně a chladili si těla popálená dlaněmi. „Já budu prorok!“ šeptal Kouleč do Mářiných černých vlasů. Jenom se smála a něžně ho kousala do stehen. Kouleč se vzepjal. „A ty budeš má bohyně..“ dodal slastně.
„Kdo jsi?“ „Dřív jsem nebyl..“ „A Budeš?“ „Nejsem si jistý..“ „Miloval ses někdy s Máří?“ „Každý to zkusil. Kromě Náziho, teda..“ „Žádná jména!Odpověz: Miloval ses někdy s bohyní ?“ „Párkrát..“ „Pak Budeš.“
A stínů ubývalo. Báli se Kouleče.
Máří po Názim toužila. Přitáhla si deku do jeho koutu .Svlékla se. Položila svou hlavu vedle jeho,jemně se otřela nosem o Náziho tvář a oblízla mu rty. Názi otevřel oči. S nevinným úsměvem vnořila ruku pod jeho kalhoty. Názi se začal třást. „Miluju tě,“zašeptala a políbila ho. „Já tebe ne,“klepal se Názi. „Záleží na tom ? A.. moje ruka cítí něco jinýho,“zasmála se šibalsky. „Záleží,“ odpověděl tiše a jakoby proti vlastní vůli vstal a natáhl se pro voskové figurky. Máří ho zklamaně pozorovala. Ze střechy se ozývaly Koulečovy nadávky estétům a vědcům a křesťanům a Římu. Názi vzal nejmenší sošku a ukázal jí Máří. Rozplakala se.
Mléko se v srdcích vařilo a přetékalo pohlavími i ústy. Máří už nespočetno dní spala sama. Kouleč šílel. Při jedné audienci někomu přerazil ruku, protože na otázku „Kdo jsi ?“ odpověděl „Malíř malých věcí.“
„Jsi bohyně!“ Máří mlčela. „Zkurvený Estéti !Zkurvený !“
Názi si začal Máří všímat. V noci se mu zdálo, že se koupe v jejích vlnitých vlasech. Pak přišla. Ze tmy. Políbil ji první.
Všichni ostatní odešli. Kouleč uslyšel Mářino vzdychání a věděl. Rozeběhl se po střechách k velkému sálu, ale uklouzl po malé voskové figurce a zřítil se dolů.
„Kdo jsi?“ „Měsíc.“ „Měsíc nemluví.“ „Už mlčím.“ „Hloupost..Kdo jsi ?“
„Kdo jsi?“
„Kdo jsi?“
Za úsvitu vyprávěl Názi schoulené Máří pohádku. O ještěří královně, která dala uvařit některé opice. Měly dobré maso. O ještěří královně, která dala uvařit ostatní opice. Měly dobré maso.
O opicích, které snědli ještěří královnu a otrávili se.
|
|
|