" Jak se jmenuje ? "
" Saturn, pane."
Saturn zaslechl své jméno a pomalu zdvihl hlavu. Od chvíle, kdy jsem jej viděl naposledy, dost pohubl v tváři. A vystouply mu lícní kosti.
Podíval se na Cassiniho nepřítomným pohledem.
" Proč jsem tady, pane .."
" Cassini. "
" Proč jsem tady, pane Cassini ?"
" Proč je tady ? " Cassini pootočil svou masitou hlavu mým směrem. Přese třes své ruky jsem z kapsy vytáhl zprávu a začal číst.
" S. Saturn, pane, věk: 22 let ; povolání: nezaměstnán, původně lékař; důvod pobytu : tvrzení, že hvězdy jsou opravdu jen tečky nakreslené na obloze a vesmíru mimo Zemi není , ve svých básních popírá existenci času, považuje jej za lidský výmysl, trpí častými ztrátami sebekontroly, provádí věci beze smyslu.."
Saturnův pohled zpronikavěl.
" Počkat, tebe já přece znám.. "
Nečekal jsem, že si vzpomene.
" Jmenuji se Japetus, pane.. "

" Bez toho pane, Japete. Prosím."
" Ano.. takže..já, studoval jsem o ročník níž než vy a ..," Cassiniho pohled mě umlčel. Obrátil se k Saturnovi a pokusil se mile usmát. I rožnícímu se jehněti by to šlo líp.
" Chrrm..Nuže, Saturne, slyšel jste důvody, pro něž jste zde držen. Uznáváte svou chorobnost ?"
Cassiniho hlas mi připomněl zabijačky, které pořádal můj otec, než mu zabavili statek.
" Ani ne, pane Cassini. " Saturn se usmát uměl. Jenže se usmíval do tváře Cassinimu. Těžká pěst srazila Saturna na zaprášené lino.
" Zapište tu odpověď do zprávy, Japete, " Cassini se pomalu belhal pryč, " A odveďte ho na patnáctku, až se probere."
" Ano, pane." řekl jsem tiše. Člověk si své nadřízené nevybírá. Koneckonců, práci už taky ne.
Sklonil jsem se k Saturnovi. Asi se doopravdy zbláznil, pomyslel jsem si. V době hrozící přelidněním, kdy hlavy všech lidí vzhlížejí k hvězdné obloze jako k jediné záchraně, přijít s tím, že Vesmír neexistuje. Vyklonil jsem se z okna a čelo mi pohladilo měsíční světlo. Mýlí se. Musí se mýlit.
Saturn se zatím vymanil z mrákot.
" Co tady vlastně děláš, Japete ? "
" Pracuju , Saturne, jak vidíš. A neni to nejhorší, setkáš se se spoustou zajímavejch lidí. Bohužel, většina z nich jsou šílenci.."
Na Saturnovu tvář se vrátil úsměv.
" A kdo je shledává šílenými, Japete ?"
" No, odborníci.. " Saturnova otázka mě trochu zaskočila.
" Lidé jako je tenhle Cassini ? Pak docela pevně věřim, že tu najdu spoustu velmi rozumnejch pacientů."
Nepochopil jsem, co tím myslel.
" Pojď Saturne. Musím tě odvýst na tvůj pokoj. "
Šli jsme spolu prázdnou chodbou osvícenou pouze svitem měsíce. V jednu chvíli Saturn zničehonic přikročil k oknu a někomu zamával.
Zeptal jsem se, koho zdravil.
" Starého přítele," usmál se Saturn.
Venku nikdo nebyl. Jen měsíc tiše vévodil smutně temné obloze. Řekl jsem to Saturnovi. Začal se smát.
" Právě jeho jsem myslel ! Už od malička si s měsícem povídám. Je to mlčenlivej společník, ale zase vždy ochotnej naslouchat. Musel jsem mu zamávat.."
Ještě jednou jsem se podíval z okna. Už jsem pochopil položku ' provádí věci beze smyslu '.
Kousek dál jsme potkali Titana.
Saturn se zastavil a zeptal se mě : " Proč má ten muž kolem hlavy svatozář, Japete ?"
Vyrazil mi dech. Titan o sobě skutečně tvrdil, že nosí svatozář, ačkoliv prý neprávem.
" Vůbec mu nesluší.."
" Ale Saturne, vždyť on přece kolem hlavy žádnou svatozář ne--.."
Postava v bílém pyžamu se přišourala dost blízko, abychom slyšeli její tiché žbreptlání.
" Já nejsem svatej,sakra, já nejsem svatej.. !"opakoval Titan prázdnym hlasem.
" Já vim.. Počkej pomůžu ti," řekl Titanovi Saturn a dříve než jsem mu stačil v čemkoliv zabránit, naklonil se nad Titana, rukama jakoby mu sejmul korunu a vyhodil ji oknem.
" Děkuju, " řekl tiše Titan a zmizel nám v stínech chodby. Vypadal spokojeně.
Cestou do pokoje jsme oba mlčeli.
Odemkl jsem dveře a rozsvítil v pokoji světla. V místnosti stály dvě postele. Z té napravo se někdo nadzvedl a zamhouřil oči proti zářivkám.
" Ahoj Mimo! Přivedl jsem ti spolubydlícího. Mimo to je Saturn, Saturne to je Mimas," otočil jsem se k Saturnovi a šeptem dodal: " Mimas už dvacet let nepronesl ani jedno slovo. Ale němý přitom není.. Dej si na něj pozor, Saturne, je to blázen !" Pořád jsem věřil, že v Saturnovi zůstalo aspoň krapet příčetnosti.
Sotva jsem zavřel dveře, ozval se výkřik.
Vtrhl jsem zpátky do pokoje.
Saturn klečel u Mimovy postele a vzlykal.
" Umírá, ten člověk umírá, Japete !"
Podíval jsem se na postel. Mimas se tvářil trochu nechápavě, ale jinak vypadal v pořádku.
" Nic mu není, Saturne, " můj hlas zněl možná trochu netrpělivě.
" Ten muž umírá, Japete ! Dvacet let nepromluvil, z pusy mu nevyklouzla ani hláska.. Umírá už dvacet let, Japete ! Na ticho ! "
Byl jsem velmi unavený.
" My mu nemůžem nijak pomoct, Saturne. Zkus to sám, chceš-li. Já jdu spát."
Saturn brečel, když jsem odcházel.
Druhý den ráno jsem zapochyboval o kulatosti světa.
Vešel jsem se snídaní do Mimova pokoje a našel jej hluboce pohrouženého v rozhovor se Saturnem. Mimas mluvil.
" Není to skvělé, Japete ?" Saturn se smál jak malé dítě.
" A víš, jaký bylo Mimovo první slovo ? Sakra, Japete ! Sakra ! Není na tom něco poetickýho, lidskýho začít novej život nadávkou ?"
Položil jsem snídani na postel a opustil místnost. Den na to Mima propustili. Byl vyléčen.
V pokoji sousedícím s číslem patnáct bydlela Tethys. Během dne zpívala, v noci plakala. Když jsem ji dostal do péče, měl jsem o ni trochu strach, protože téměř nejedla. Časem jsem ale zjistil, že to jejímu tělu vůbec nevadí.
Jednou si mě Saturn zastavil.
" Japete, vedle v pokoji nějaká žena moc krásně zpívá. Proč jste jí tu zavřeli ? "
" Asi je šílená.." jiná odpověď mě nenapadla.
" Šílená ? Jenom proto, že zpívá ?" Saturn se na mě podíval trochu vyčítavě. Sklopil jsem oči.
" Ale ona zpívá pořád ! To normální lidé přece nedělají.. " snažil jsem se obhájit počítaje čtverečky linolea.
" Takže takhle je to podle vás s šílenstvim. A kdo jsou ti " normální lidé " ? Nenapadlo tě, Japete, že nic jiného nepotřebuje ? Třeba je k písnim předurčena.." Saturnův hlas už zněl o něco přátelštěji. V jednom se nemýlil. Tethys k životu skutečně téměř nic nepotřebuje.
" Japete, můžu se na ní podívat? Ty mi přece rozumíš, dovol mi to, prosím. Aspoň na chvilku.."
Jeho důvěra mi zalichotila, ačkoliv jsem mu nerozuměl ani trochu. Proto jsem mu krátkou návštěvu u Tethys dovolil. Odešel mlčky. Poprvé to byl on, kdo sklopil oči.
O pár dní později mě znovu o něco požádal. O barvy a štětec. A já jsem mu je přinesl. Bez výčitek. Malování přece patří mezi osvědčené terapie..Nebo ne? Saturn chtěl namalovat Tethys.
Tu noc jsem měl službu. Bloumal jsem tiše prázdnými chodbami a naslouchal spokojenému oddychování spících bláznů. Ve spánku mi přišli tak klidní, skoro bych byl i ochoten připustit, že jsou ještě lidmi.
Pak na mě někdo šeptem zavolal. Z pokoje číslo patnáct.
" Co chceš, Saturne ?" zeptal jsem se unaveně.
" Pojď dovnitř, Japete. Domaloval jsem ji.." Rozhlédl jsem se po chodbě a pak jsem s pokrčením ramen odemkl dveře. Vešel jsem do pokoje.
Zdi byly natřeny načerno a posety bílými hvězdami. Tisíci hvězd.
Uprostřed místnosti stál Saturn a šťastně se smál.
"Neni tohle krása ? Vidíš ty hvězdy, Japete? Můžeš si na ně šáhnout.. Tobě to můžu říct, Japete, ty mě chápeš.. Jsem vesmír, Japete, já jsem vesmír. My jsme vesmír. Lidi jsou vesmír. Vesmír neni na nebi, vesmír je v lidech !"
Zabouchl jsem dveře a utekl pryč. Dostával jsem z toho blázna strach.
Ráno jsem Saturna nalezl mrtvého. Ležel na černé podlaze a usmíval se. Hvězdy na stěnách zatím hezky zaschly. Chystal jsem se jít oznámit jeho smrt, když se pod okny ozvaly hlasy kamelotů.
" Milné představy vyvráceny !"
" Nové poznatky o vesmíru !"
" Celý svět ohromen !"
" V zoo se narodila mláďata tygra bílého !"
Křičely své zprávy, jako křičívají zelináři své ceny na trhu
Místnost se mi rozpila před očima. Slyšel jsem pumpování krve, jakoby se mi na spáncích probouzela fontána. Přece nemohl mít Saturn pravdu !
Rychle jsem seběhl po schodech ven a vyrval noviny z ruky prvního kamelota, na kterého jsem narazil. Saturn se mýlil.
Článek říkal, že první konvoje lidí opustily Zemi. Už proletěly kolem měsíce. Prý je mnohem větší, než by kdo čekal.
Blázen !
A já mu málem uvěřil. Rozhodl jsem se, že se raději podrobit léčení. Vesmír v lidech, taková hloupost !
A pak jsem si všiml, že Tethys přestala zpívat.