|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
" "Žádná setkání nejsou náhodná
Žádná setkání nejsou náhodná
Skoro každý z nás zažil už někdy následující situaci: nějakého člověka potkal, hovořili spolu krátce či déle, prožil s ním třeba nějaký příběh, stali se dokonce přáteli nebo životními partnery, ale kdyby měl zdůvodnit, proč právě tento dotyčný člověk to byl nebo je, zjistí, že vlastně neví. Jistěže, může si říct například: ,Setkali jsme se jako spolužáci jedné třídy nebo pracovníci jednoho podniku nebo jeli jsme jedním vlakem, potkali jsme se na dovolené v lázních, apod. To je zcela jasné a každý z nás si vzpomeneme na množství takových situací za svoji dosavadní, relativně kratší či delší, životní pouť. Ale, proč ze všech bytostí na Zemi to byli právě tito lidé, proč právě ona je moje manželka a proč právě tito jsou moje rodiče? Zkrátka, máme povážlivé mezery ve vědění a to ještě v nejzávažnějším oboru, to jest systematickém sebezpytu a tak si řekneme, že to byla "náhoda".
Avšak co je to náhoda ? Mám na to pracovní definici, která říká, že "náhoda je průsečíkem dvou nebo více cest". Jdete odtud tam a potkáte někoho, který jde právě opačným směrem, v určitém místě a čase. A tak se potkáte nebo setkáte - že jde o synonymum, a je tedy jedno, které sloveso použijeme pro vyjádření skutečnosti, že dva nebo několik jedinců se vidělo, spolu promluvilo, zkrátka komunikovalo? -Ovšem jedno to vůbec není, neboť potkat někoho, a setkat se s někým, je skutečně veliký rozdíl, Jde totiž o naprosto rozdílné skutečnosti, o zcela sobě nepodobné příběhy, přičemž tato rozdílnost se projevuje nejméně ve třech oblastech: v průběhu události, v paměti a ve vlivu na budoucnost. Jestliže někoho jen tak jakoby „náhodně“ potkáme, jde většinou o epizodu, která v krátkém čase vybledne a vytratí se z naší paměti. Později se nám při nějaké příležitosti opět vrátí, ale mnoho pro nás neznamená a také zásadně neovlivní naši budoucnost. Již určitě je nám nápadný rozdíl v průběhu události, v její těžko hmatatelné stopě v paměti, a ve výrazném vlivu na náš další život při skutečném setkání. Zde je čeština velmi moudrá, již samotný výraz, setkání, nápadně připomíná slovo, setkat, odvozené od činnosti tkát. A také si lze představit, že takové setkání splétá, setkává dohromady dva či více životních příběhů a osudů. Tyto se pak vzájemně ovlivní nebo delší čas ovlivňují relativně kladně nebo relativně záporně, ale vždy jde o nějakou proměnu tímto setkáním životních cest vyvolanou.
Tak velká setkání nám proměňují život a zůstávají naší součástí.
Jako spolupoutníci nás provázejí na cestách. Totéž platí také o setkání s texty, to znamená s knihami a jinými mlčenlivými přáteli, např. časopisy, různými články.
rev. Mgr. Jarmila Plotěná, 2005, Brno
Pozn.: zájemcům poskytnU kontakt na autorku; -Zeanddrich E.
."
|
|
|