Nepochopení sloni
Bylo mi ho líto. Ještě se nevzpamatoval z probuzení. Seděl v šedém koutě, tvářil se mlhavě, vypadal mlhavě, mlha mu vytékala z uší, z očí, z úst… „ Světu nezmizíš, nesnaž se,“ pokusil jsem se ho zadržet. „ Proč ne ?“ vzkřikl Hanibal odněkud z mlhy. „ Nikdy tě neviděl.. Nemůžeš zmizet tomu, kdo tě nevidí,“zhluboka jsem se napil a mrštil svou čtrnáctou sklenkou o podlahu. „ Střepy nosej štěstí,“ poznamenal jsem tiše. I já byl vzhůru. „ K čemu štěstí ?“ Hanibal se bez ustání snažil splynout s rohem, „ Kdybych se nenarodil jako člověk, mohl jsem být parostroj..“ „ A jakej je v tom rozdíl ?“ namítl jsem a nalil si další. „ Parostroj neumírá.“ Bylo vidět, že pochybuje. Zkusil jsem mu oponovat. „ Jak to víš ? A jak víš, že lidi umíraj ? Když tě svět nevidí, tak vlastně ani nemůžeš zemřít, nechápeš ? Nikdo si nevšim, že ses narodil..“ Hanibal vyskočil a podřezal si žíly střepy z mé skleničky. Mlha zůstala v rohu. „ To bylo trochu patetický, nemyslíš ?“ ucedil jsem a upřeně tu mlhu pozoroval. Taky mě lákala. Pak jsem si všiml, že Hanibal umírá. Křičel jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Seděli jsme uzavřeni mezi dvěmi stěnami. Jedna stěna jsem byl já. Druhá krvácející Hanibal. „ To je hloupost !“ zvolal jsem, „ Nemůžeme sedět mezi dvěma stěnama, chyběl by nám třetí rozměr! Přece nejsme jen… slova…“ Mlha se zbarvila krví doruda. Hanibal se usmál. „ Vlastně plaveme v červánkách,“ zašeptal spokojeně. A měl pravdu. Vítr z nás splácal rudolícé Slunce. Obletěli jsme tak celou Zemi. V Evropě tvrdili, že jsme kulatí, že jsme zavinili takové věci, jako je střídání dne a noci.. Hlupáci ! Pak nás jeden Afričan překreslil krví z čerstvě obětovaného zvířete na zvětralou skálu. Střetli se dva konce času a my získali zbývající rozměr. Jen Země zmrzla. Ztratila Slunce, protože Evropané neuměli uvěřit, že je placaté. Vrátil jsem se do šedého koutu. Hanibal vykrvácel. Zmizel i s mlhou. Zůstal jsem sám se sebou. A se sebou. A se sebou. A se sebou.. Zvedl jsem skleničku, abych se poprvé podíval na její dno. Byla jsi tam ty. Trochu rozvařená. Nikoho jiného jsem neviděl.
|