|
|
|
| |
Šli pomaličku. Už jen proto, že každý kolem nich spěchal. Starému javoru vrzaly klouby, asi ho brzo skácí, aby je mohli promazat.Prach , který se měl zvedat ulicí, příliš zlenivěl na to, aby se hnul z místa. Horký. suchý den. Pouliční prodavači párků se postupně začali vypařovat. Ve stínu zahlédli sedm starých houpacích křesel s výhledem na oprýskanou zeď . O jedno křeslo víc, než bylo jich. Usedli a nechali zeď na slunci bodat je do očí. " Víš, co si myslim, Medarde ? " " Vim, Heřmane." " Takže to nemusim řikat, co ? " " Nemusíš." " Ale můžu, že jo ? " " Můžeš si dělat, co chceš." " No já to stejně radši neřeknu, když to všichni asi víte." " Jak chceš, Heřmane." Odmlčeli se. Člověk, který se zastavil u trafiky se náramně podobal tomu, co ho zde každý den vidí kupovat noviny. Asi to bude on. Jerguš se zhluboka nadechl a zbylých pět podle jeho úkonu poznalo. že se chystá něco říct. Zbystřili. Málokdy se stává, že Jerguš něco řekne, ale každá jeho věta si zaslouží zapsání. Ještě štěstí, že jich nebývá moc. " A jak do toho všeho zapadá ten delfín ? " Podívali se směrem, kterým ukazoval.Dokonce i Ulrika odtrhla ke Gloriině radosti na chvíli zrak od Heřmana. Na silnici, pár kroků od výlohy prodejny komínů, ležel v malé kaluži vody delfín a vyhříval se na slunci. Díval se na ně svým lesklým černým okem. Druhý se skrývalo na opačný straně hlavy, jak zjistil Medard, který se šel podívat, jestli má vůbec delfín dvě oči, jako každý jiný člověk. Jejich oči hráli otázkami .Naštěstí jim ale Arpád, který byl rád, že má Glorie radost, ty otazníky z očí vysbíral a vyhodil je do zeleného odpaďáku poblíž. Ještě zazvonily o rozbité sklo a byly pryč. Společnost se opět pohodlně usadila a houpala se klidně dál. Pán s novinama se taky na chvíli zastavil u delfína a pak zašel do prodejny komínů pohovořit se svým starým známým, Ctiradem Věžičkou. " Hele Medarde, a co když to nevíš ?" " Já to vim naprosto přesně, Heřmane." "Já bych nad tim nerad pochyboval." " Mě můžeš věřit , Heřmane." " Tak já ti to teda fakt řikat nebudu, když to víš." " Dobře děláš, Heřmane." Okolo delfína se začali hromadit lidi. Jakási paní přitáhla za ruku vzpouzející se dítě a teď se ho zase naopak snažila chránit svým tělem, jako by mu hrozilo nějaké nebezpečí. Z lidských těl se kolem delfína začal tvořit kroužek. Nikdo se k němu však nepřiblížil víc, jak na dva kroky. Slunce pomalu vysoušelo louži kolem modrého těla. " Medarde ? " " Hmm ? " " Mě napadlo, ty možná víš , co si myslim, ale jak můžeš vědět , který 'co si myslim' mám na mysli. Já přemejšlim vo hodně věcech. Třeba ses netrefil. " " To je možný, Heřmane. " " Ale, jak to zjistíme, Medarde ? " " Tak mi třeba pověz, co že si to myslíš." " Jenže teď už by to bylo trapný." " Tak to neřikej, Heřmane." Hlouček kolem delfína houstl. Arpád v něm zahlíd i pána s novinami. Mával bílou roličkou na svého kamaráda Ctirada. Arpád by se k nim byl na chvíli přidal a popovídal si o starých i nových časech. Nemít hlavu plnou Glorie. Stará paní s šátkem na hlavě a plátěnou taškou v ruce začala křičet. Heřman si spokojeně zamnul ruce. Už mu začínalo být divný, že by se někdo takovej nenašel. V každym hloučku lidí se objeví žena, která začne křičet. Už z principu. Za chvíli by se k ní měly přidat další a všechny by měl začít uklidňovat muž, který vůbec neví, o co běží. A delfínovi nikdo nepomůže. Heřman se podíval ne hodinky.Odhady ho bavily. Ulrika se podívala ne Heřmana.Jí zase bavily jeho oči. Glorie se podívala ne Ulriku. Už z principu. " Víš co, Medarde ? " " Vim, Heřmane. " " Tak dělej, že nevíš, jo ? " " Nevim, Heřmane. " " Necháme to bejt , co řikáš ? " " Dobře, Heřmane. " Hlouček kolem delfína houstl čím dál tim víc. Žen už křičelo kolem pěti. Začal je uklidňovat nějaký pán, který právě přišel. Delfín se zvedl, procpal davem, který si ho vůbec nevšímal a obsadil sedmé prázdné křeslo. Hlouček se nehnul z místa. Dokonce se ani nezaplnila díra po delfínovi uprostřed. A počet přihlížejících rostl. Horko sílilo a Glorie skočila koupit něco k pití. V celé ulici už nebyl ani jeden párkař. Jerguš se zhluboka nedechl. Tentokrát zpozorněl i delfín..
|
|
|