Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí O Jitce a Oldřichovi z kolekce jolies reves
Autor: tkadlec (Občasný) - publikováno 1.4.2002 (00:10:27), v časopise 12.4.2002
další>
O JITCE A OLDŘICHOVI
( Šárce a Pavlovi na dobrou noc)
Neviděl Oldřich přes myšlenky ukryté v řezavých uhlících hasnoucího ohně, neviděl čisté světlo měsíce. Až jednou, za úplňku, spatřil Oldřich bílý průzor v černém poli a ani nedozavřel okno, aby nenastydl. Čistý vzduch, jenž průzorem tím bílým proudil k němu, vylákal jej z kamenných zdí ven, do lesů.
Na černém koni, tmavším než tma sama, pomalu jel Oldřich tichým lesem plným zvuků. A usmíval se. To pro něj mlčel měsíc a Oldřich oplácel mu jeho mlčení. Krásně se jim spolu jelo, dvěma poutníkům nad zemí.
I projížděl se Oldřich hustým lesem, když zaslechl zpěv krásnější něž soví houkání ve větvích, krásnější než ticho měsíce, krásnější něž praskání posledních suků v plamenech, zkrátka vše, co Oldřich miloval a ctil. Seskočiv z koně, zamířil Oldřich za tím hlasem a přese snahu nehlučit, nevynechal snad větvičky, by nezapraskala. Konečně se tiše zastavil, spatřiv před sebou mýtinu.
Nedbaje noční rosy, tančila po trávě krásná dívka, neobuta. Smutným zpěvem rozechvívala srdce Oldřichovo i lunu, jež zrcadlila dívčin svit. Přál si Oldřich pohladit tvář její, utkanou z pavučin snění a přivonět k vlasům barvy kůry borovice, ale bál se keře opustit, kde schován klečel ve stínu nízkých stromků. Co kdyby polekal ji a ona utekla vyplašena, jak laň v parném podvečeru ?
Ukolébán jejím hlasem. usnul Oldřich v šípkovém křoví, nic nedbav jeho trnů. Ze snů, plných krásných očí záblesků, probuzen byl teprve ranním chladem unikajícím ze škvír pod kořeny. Jak ocitl se opět v sedle svého černého koně, nevzpomínal si, však v mlze, jíž brodila se hlava jeho, narazil na touhu a ta rostla v něm každým krokem. Zachtělo se mu znovu spatřit onu tvář a dočkati se nemohl večera.
Den roztával pomalu jak první sníh, minuty se vlekly nad hodiny a tlukot krve na spáncích přehlušil veškerý ruch Oldřichova okolí. I jídlo kdesi ztratilo svou chuť a nebylo možno pozřít vícera soust. Konečně však zapadlo slunce rozvážlivě za kopce a rytíř Oldřich opustil brány svého hradu.
Dívka, jejíž jméno tolik toužil zjistit, zdála se Oldřichovi ještě krásnější než předchozího večera. Její zpěv probudil slzy v rytířově očích, ač dávno odvykly pláči. Však nepřiblížil se ani o kousek blíž, jen pozoroval její krok nevydavše ani hlásky.Ať bránil mu v pohybu stud či strach, nakonec Oldřich znovu upadl do říše snů a vzbudil se až za svítání.
A tak šlo to den za dnem. Za světla bloudil Oldřich hradem zasněný, duchem kdesi v lesích. A večer opouštěl s první hvězdou své sídlo, by mohl slyšet dívčin hlas. Krátké okamžiky před usnutím nasytily jeho spánek nekonečným předivem obrazů. V těch snech vylézal Oldřich ze křoví a s šípkovou růží mezi prsty ptal se, proč, že zpívá dívka tak smutně. Sny pomalu rozšířily svůj svět z noci v den a rytíř pomáhal dívce z její bolesti i ve zdech hradu. V představách jeho sdělila mu šeptem své jméno. A tak žil Oldřich jen pro svou Jitku, však život jeho nebyl nežli sen.
Třicátou noc od chvíle, kdy poprvé uviděl ji, nepřišla Jitka na mýtinu. A Oldřich, zmámen svými sny, noc co noc chodil naslouchat jejímu zpěvu, ani si pro sebe samého nevšiml, že Jitka přestala v noci tančit po hebké trávě, jejíž smaragdová zeleň ztrácela se v temnotě noci.
Dalších třicet dní uběhlo, kdy toulal se Oldřich bez ducha. Devětadvacet nocí probděl v šípkoví naslouchaje Jitčinu zpěvu, aniž by si uvědomil, že mýtinu již nenavštěvuje.
Třicátou noc vyvřela v něm odvaha, jakoby ji měsíc vytáhl svými paprsky z duše. Rozhodnut, že dnes ji osloví, čekal na Jitku v hlavě si dávaje dohromady slova lásky. Až k ránu uvědomil si,že příliš snil a marně že čekal. Rozběhl se lesem nevšímaje se trnů, jež rozrývaly mu paže rudými brázdami. Tichý měsíc řval Oldřichovi v hlavě.
Udýchán, vynořil se Oldřich z lesa, nevědomky vstoupiv v rej bělostných vil. Vtáhly ho ve svůj tanec, smutně se usmívaje jeho zmatku. Nebyly nepodobny Jitce, ale chybělo jim její světlo. Ony potřebovaly pro svůj tanec záři luny.
" Kde je Jitka ? " ptal se unavený Oldřich mlčenlivých tváří kolem sebe, ale ty se jen tiše smály.
" Kde je Jitka ?" zašeptal z posledních sil a klesl vyčerpán na zem. Víly se jen naposledy zasmály a zmizely kdesi v prvních stínech. Oldřich, pocítiv záchvat zimy z hlíny pod sebou, vstal a rozhlédl se kolem sebe. Stál ne vysokém útesu a hluboko pod ním rozprostíralo se klidné jezero. Ani vlnka nezčeřila jeho hladinu, jež leskla se připomínaje okenní sklo ve vycházejícím slunci. A za tím sklem spatřil Oldřich pravdu. Obraz střídal obraz a Oldřich sledoval, jak jiná ruka hladí posmutnělou tvář, o níž tolikero snil, cítil slzy v očích, kde vídal zvláštní záblesky, slyšel ozvěnu svatebních zvonů v jehličí a pochopil, že promarnil svou naději. Jako dýka projel jím ten pocit a Oldřich nebyl schopen jej vydržet.
Vrhl se zasmušiv ze skály.
( nevím, zda přežil ten pád )


Poznámky k tomuto příspěvku
Kapucín (Občasný) - 3.4.2002 > Moc se mi líbí ten archaický styl. Proč jsou pohádky o vílách vždycky tak smutné?
Body: 5
<reagovat 
 tkadlec (Občasný) - 3.4.2002 > Kapucín> Možná proto, že právě víly vnášejí do našich srdcí ten zvláštní krásnej smutek ( vlastně i radost, ale ta se hůř popisuje i čte)
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 12.4.2002 > Je to moc hezky napsané, jen to slovo Oldřich by se nemuselo stále za sebou opakovat,to bije do očí:-)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
0 1 2 4 6 13 14 15 17 18 20 22 23 23 24 25 25 26 27 27 27 28 28 28 28 29 30 30 31 32 32 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 45 46 47 47 48 (49) 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 66 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 82 83 84 85 86 88 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 102 102
103 104 105 106 107 109 110 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 142 144 145 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 193 193 194 195 196 197 198 199
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter