|
První ukolébavka
Nač spěchat, když v dlaních klid
a bouře světa daleko ?
Nespěchat, své duše slít
A měsíc bude naměkko
Na pánvičce měsíc máme
hvězdné nebe posnídáme
stopneme si kometu
snídat budem za letu
Nač čekat, když dlaň v tvé dlani
říká nebi : Že jsi tu ?
Nečekat a bez meškání
sundáme boty citu
Na pánvičce slunce máme
v dlouhém snu všem unikáme
Stopujeme komety
jako pánbů před léty
Nač spěchat, když v mé náruči
ležíš, oči zavřený
Za okny ač vítr skučí
zůstaneme zasněný
Na pánvičce hvězdy máme
z oblohy se nasnídáme
V žaludku nás bude hřát
Brounoc, Báro, mám tě rád
|
|
|
