|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Afrodité sebou cukla v hrobě a ze spaní zvolala jméno Byl její čas Slunce prý vychází před půlnocí a města jsou didžeridů větru
Zradil jsem promlčené verše Křičel jsem nahlas slova, která se mají mlčet, nanejvýš šeptat do nejhebčích uší Některé uši by pohané uřezali a obětovali bohům s očima plnýma lián Tvým uším by se klanili
Zatímco miliony květin, jejichž kořeny trpí klaustrofobií, čekají na smrt Zatímco maminka mluví s televizí, protože jí chybí láska Zatímco na Slunci umrzají andělé a Afrodité sebou cuká v hrobě Líbám tvé uši
Protože není nic Jen čas
|
|
|