|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Hranice práce. Odpočinek.
... nevtělené bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 6
Poněvadž odpočinek jest po práci potřeben, není tedy také přirozeným zákonem?
„Bezpochyby. Odpočinek slouží k tomu, abyste opět nabyli tělesné síly a jest potřeben i k tomu, aby ponechal inteligenci více svobody k povýšení se nad hmotu."
Kde jest hranice práce?
„Pracujte pokud síly stačí. Ostatně Bůh neomezuje svobody člověka."
Co se má mysliti o těch, kteří zneužívají své moci a ukládají svým poddaným příliš mnoho práce?
„Jest to jeden z nejhorších skutků. Každý člověk, který má moc poroučeti, jest zodpovědným za přílišnou práci, kterou ukládá svým poddaným. Přestupuje zákon Boží."
Má člověk právo ve svém stáří na odpočinek?
„Ano, jest k práci povinen jen dle svých sil."
Ale jak se má živiti stařec, když již nemůže pracovati?
„Silný má pracovati za slabého, když tu není již rodiny, tedy ji má nahraditi společnost. To jest zákon bratrské lásky.
Není na tom dosti, říci člověku, že musí pracovati, má se i o to starati, aby ten, jenž očekává své živobytí od práce, též nalezl zaměstnání. Bohužel tomu vždy tak není. Když nouze o práci zevšední, vezme na se poměry pozemského soužení jako neúroda. Hospodářská věda (ekonomie) vyhledává odpomoc v rovnováze v produkci (tvoření) a konsumaci (spotřebovávání), ale tato rovnováha – dejme tomu, že by byla možna – bude míti vždy mezery, v nichž musí přece pracující lid býti živ. Jest jistý živel, na který se posaváde málo váhy kladlo a bez kterého hospodářská věda není než teorií, totiž výchova, ne sice intelektuelní (vědecká), nýbrž mravní, a zase ne výchova mravní knihami, ale ona, která pozůstává v umění vytvořiti povahy a zvyky, neboť výchova jest součin nabytých zvyků. Když se pomyslí na množství lidí, kteří se každodenně vrhnou do proudu bez zásad, bez uzdy, ovládáni jsouce jen pudy, jest se co diviti smutným následkům, jež z toho následují? Až se pozná, pochopí a až bude toto umění systematicky vykonáno, pak přinese člověk, zvyklý pořádku a obezřelosti pro sebe a pro příbuzné, úctu pro to, co jest ctihodného, t. j. zvyky, které mu umožní méně přežití trapné doby nevyhnutelně zlé. Nepořádek a nepředloženost jsou nesnázemi, které může jen rozumná výchova odstraniti. Zde jest východ pro pravý blahobyt, pravá záloha jistoty pro všechny."
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
|
|
|