|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
" Omrzelost života. – Sebevražda - dil "b".
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 37
Jest trestuhodna nepozornost, která přivádí život bez potřeby do nebezpečenství?
„Zde není viny, není-li tu úmyslu nebo patrné vědomosti, aby zlo bylo spácháno."
Mohou býti ženy, které v jistých zemích dají se dobrovolně spáliti s tělem svých mužů, považován za sebevrahy a podléhají týmž následkům?
„Ony se poddávají jistému předsudku a často více z násilí, než z vlastní vůle. Domnívají se, že vykonávají povinnost a to není povaha sebevraždy. Jejich omluva spočívá v mravní nicotě většího dílu z nich a v jejich nevědomosti. Tyto barbarské a hloupé zvyky zmizí před vzdělaností."
Ti, kteří nemohou snésti ztráty osob jim milých, zavraždí se s tou nadějí, aby se s nimi spojili. Dosáhnou svého cíle?
„Následek bude pro ně zcela jiný než očekávají, a na místo aby byli s nimi spojeni, odloučí se od nich na delší čas, neboť Bůh nemůže odměniti zbabělého činu a urážky sobě učiněné, neboť se pochybuje o Jeho prozřetelnosti. Budou spláceti tuto pošetilost většími nesnázemi, než byly ty, které si mínili ukrátiti a nedostanou za odplatu toho, co očekávali."
Jaké jsou vůbec následky sebevraždy pro ducha?
„Následky sebevraždy jsou velmi rozdílné; není stálých předem ustanovených trestů. Tresty jsou vždy poměrny k příčinám, které ji způsobily. Jest jediný následek, kterému sebevrah nemůže ujíti, totiž vyvedení z klamu. Ostatně není osud pro všechny týž, nýbrž závisí na okolnostech. Někteří odpokutují svůj hřích bezprostředně, jiní v nové existenci, která bude horší, než ta, jejíž běh byli přerušili."
Pozzn. by Kardec:
(Pozorování ukazuje skutečně, že následky sebevraždy nejsou vždy tytéž, nýbrž že jsou některé společné všem případům násilné smrti a náhlého přerušení života. Je to předně prodloužené a pevnější trvání pásma, které spojuje ducha s tělem, poněvadž toto pásmo jest v celé své síle, v tom okamžiku, kdy byl život přetržen, kdežto při smrti přirozené se znenáhlu oslabuje a je často již odpoutáno dříve, než život uhasl. Následky tohoto stavu jsou: Prodloužení spiritické pomatenosti a omámení, které působí, že se duch ještě delší nebo kratší čas domnívá, že jest mezi živými.
Příbuzenství, které jest mezi duchem a tělem, působí u některých sebevrahů jistým vlivem tělesného stavu na ducha, který pocítí mimovolně účinky hniloby a má pocit plný úzkosti a strachu. Tento stav může trvati tak dlouho, jak dlouho měl trvati život, který byl přerušen. Tento skutek však není všeobecný, ale v žádném případě není sebevrah osvobozen od následků nedostatku zmužilosti a záhy nebo později odpokutuje svůj hřích tím neb oním způsobem. A tak se stává, že někteří duchové, kteří byli na zemi velmi nešťastní, pravili že se zavraždili v předešlém životě a že se podrobili dobrovolně novým zkouškám, aby zkusili snášeti je s větší oddaností. U některých jest to jistý druh připoutání ke hmotě, které se marně hledí sprostiti, aby se pozvedli k lepším světům, kam jest jim však přístup zamezen. Větším dílem je to žal nad tím, že vykonali špatnost, z níž nezískají nic jiného než vyvedení z klamu.
Náboženství, morálka a všecky filosofické soustavy zavrhují sebevraždu, jako skutek odporující přirozenému zákonu; všechny nám praví, že v zásadě nemá nikdo práva dobrovolně zkrátiti svůj život. Ale proč nemáme toho práva? Proč nemůžeme volně učiniti konec svému utrpení? Bylo to spiritismu přenecháno, aby dokázal příkladem těch, kteří sebevraždě podlehli, že jest nejenom hříchem, jako přestupek mravního zákona – úvaha pro jisté jednotlivce málo vážná – nýbrž že jest také pošetilým činem, poněvadž se jim nezíská ničeho, nýbrž naopak. Není to teorie, kterou spiritismus nám podává, nýbrž jsou to pravdivé události, které staví před naše oči.)
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 38."
."
|
|
|