|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 43
"Odkud pochází nauka o věčném ohni?
„To je obraz zaměněný za skutečnost."
Ale nemůže míti tato bázeň dobrých následků?
„Popatřte, mnoho-li jich zdržuje i mezi těmi, kteří ji vyučují. Když vyučujete věci, kterou rozum později zavrhuje, činíte nátlak, který nebude ani trvalým ani prospěšným.
Člověk nenalezl ve své nemožnosti, popsati svou řečí povahu tohoto utrpení, důraznějšího podobenství, než ohně, neboť oheň jest vzor nejukrutnějšího trestu a symbol (znak) nejvydatnějšího účinku; víra ve věčný oheň sahá do nejvzdálenějšího starověku a novověcí národové ji zdědili od starých. Proto se také v alegorické řeči říká, oheň vášní, hořeti láskou, hořeti žárlivostí atd."
Pochopují nižší duchové blaženosti spravedlivého?
„Ano a to způsobí jejich trest; neboť vědí, že jsou ji zbaveni vlastní vinou. Proto touží duch oddělený od hmoty, po novém tělesném životě, poněvadž každý život může zkrátiti trvání tohoto trestu, když se ho dobře použije. Tenkráte mu nastává volba zkoušek, kterými by mohl odpokutovati své poklesky. Pamatujte si dobře, že duch trpí za každý spáchaný hřích, i kterého byl jen příčinou, za všecko dobro, které mohl učiniti a neučinil a za všecko zlo, které vzejde z nedostatku učiněného dobra.
Putující duch nemá již závoje; jest jako by byl vyšel z mlhy, vidí co ho vzdaluje od štěstí; pak trpí ještě více, neboť teprve nyní pochopí, jak jest trestuhodným. Pro něho již není bludu, neboť vidí skutečnost.
Duch v putujícím stavu vidí na jedné straně všecky své předešlé existence a na druhé straně přislíbenou budoucnost a porozumí, co mu schází, aby jí dosáhl, právě jako cestovatel, který vystoupiv na vrchol hory, patří na cestu vykonanou, i na tu, která mu ještě zbývá, aby přišel k cíli."
Není pohled na duchy, kteří trpí, dobrým duchům příčinou zármutku? Není tím jejich blaho zkaleno?
„Nermoutí se, protože vědí, že je to dočasné a k užitku. Podporují je, aby se polepšili, podávají jim pomocnou ruku a to je jejich zaneprázdněním a radostí, když se jim to povede."
To chápeme u cizích nebo lhostejných duchů, ale nepokazí pohled na žalost a trápení těch, které byl na zemi milovali, jejich radosti?
„Jen ti, kteří vás milují, - jiní nikoliv – vidí vaše utrpení, ale pohlížejí naň zcela jinak, než vy. Oni vědí, že toto utrpení jest dobré k vašemu pokroku a proto se nermoutí nad ním, leč nad nedostatkem vaší zmužilosti a oddanosti, s jakou snášíte pomíjející bolesti."
Když duchové nemohou sobě navzájem svých myšlenek skrýti a když všecky činy života jsou známé, následovalo by z toho, že viník slyší neustálé nářky své oběti?
„To nemůže jinak býti, zdravý rozum vám to také potvrdí."
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 44."
,
."
|
|
|
