|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
VI.
... nevtělené Bytosti vypovídají, 2.pol. 19.stol.- část 13
"...Bytosti, které se takto zjevují, označují se samy, jak jsme pravili, jménem duchů neb geniů a zdá se, že náležely alespoň některé lidem, jež na zemi žili. Ony tvoří svět duchovní, jako my za života svého tvoříme svět tělesný.
Shrňme zde několika slovy nejhlavnější body učení, které nám přinesly, bychom snadněji odpověděti mohli na jisté námitky.
„ -Bůh jest věčný, nezměnitelný, nehmotný, jediný, všemohoucí, nejvýš spravedlivý a dobrotivý. On stvořil vesmír, jenž obsahuje všecky oživené, hmotné i nehmotné bytosti."
„Bytosti hmotné tvoří svět viditelný či tělesný a bytosti nehmotné tvoří svět neviditelný čili duchovní totiž svět duchů."
„Duchovní svět jest normální, první, věčný, jenž byl dříve než hmotný a jenž bude i po něm."
Svět tělesný jest podřadný, mohl by přestati – nemusil by existovati, aniž by se změnila podstata světa duchovního."
„Duchové berou na se dočasně hmotné, pomíjející roucho, jehož skončením – smrtí přestává žalář a svoboda nastává."
„Mezi různými druhy tělesných bytostí Bůh vyvolil pokolení lidské k vtělení duchů, kteří dosáhli jistý stupeň vývoje, což člověku dodává mravní i rozumové vznešenosti nad všemi ostatními tvory."
„Duše jest duch vtělený, jemuž tělo jest jen rouchem. Člověka tvoří tři díly: předně tělo, neboli materiální bytost, podobná živočichům a oživená týmž vitálním principem, za druhé duše, čili bytost nehmotná, do hmoty vtělený to duch a za třetí pouto, které spojuje duši s tělem, střední princip mezi hmotou a duchem."
„Člověk má dvojí podstatu: svým tělem béře účast na přírodě živočichů, odkudž má pudy; duší béře podíl na přírodě duchů."
„Pouto, čili perisprit, které pojí tělo s duchem, jest jakousi rouškou polohmotnou. Smrt jest zrušením roucha nejhrubšího; duch podrží roucho druhé, které tvoří proň éterické tělo v normálním stavu nám viditelné, které se však může nahodile učiniti viditelným i hmatatelným, jak se to děje při zevenich." (Viz Janečka: „Před branou vyšších světů", nákl. J. R. Vilímka a Adamova „Animismus a spitismus", nákl. E. Beauforta.)
„Duch tedy není bytostí abstraktní, neurčitou, kterou bychom jenom myslí pojmout mohli, nýbrž bytostí reelní, omezenou, která může za jistých okolností býti pochopena našimi smysly, zrakem, sluchem i hmatem."
„Duchové tvoří různé třídy a nejsou si rovni ani mocí, ani inteligencí, věděním, ani mravností. Duchové první třídy jsou vyšší bytosti, které se liší svou dokonalostí, učeností, svým přiblížením se k Bohu, čistotou citů a svou láskou k dobru, od druhých. Toť jsou andělé v pravém slova smyslu neboli duchové čistí."
„Ostatní třídy vzdalují se čím dále tím více od první; duchové nižších tříd jsou k většině našich náruživostí, jako k nenávisti, závisti, žárlivosti a pýše nakloněni a mají dokonce i zalíbení v konání zla. Mezi nimi jsou někteří, jež nejsou ani dobří, ani zlí, jsou to spíše rušitelé klidu a podněcovatelé, nežli zločinci; rozpustilost, mělkost a nedůslednost zdá se býti jejich hlavní vlastností: to jsou pošetilí a lehkovážní duchové, jichž je kolem lidstva nejvíce."
„Duchové nenáležejí neustále k téže třídě. Všichni se zdokonalují, procházejíce rozličnými stupni duchovní hierarchie. Toto zdokonalování děje se vtělováním, které se jedněm jako pokání, jiným jako poslání ukládá. Život materielní jest vždy zkouškou, které se vícekrát podrobiti musí, dokud nedosáhli absolutní dokonalosti. Tj. očistec, odkud odchází více méně očištěni."
„Když duše opustí tělo, vrací se opět do říše duchů, odkudž byla vyšla, aby převzala po kratší neb delší době, postavu ducha putujícího, (Mezi tímto učením o znovuzrozování a mezi oním o putování duší, jak je jisté sekty přijímají, jest podstatný rozdíl, který na jiném místě této knihy jest vysvětlen.) nový materielní život."
„Poněvadž duch se musí vícekrát vtěliti, následuje z toho, že všichni jsme měli již více životů a že jich prožijeme ještě mnoho více méně dokonalých, buď zde na tomto nebo na jiných světech."
„Vtělení duchů stává se vždy jen v pokolení lidském; bylo by bludem věřiti, že se může duch vtěliti do zvířete. Různé tělesné životy jsou vždy vzestupné a nikdy zpětné, ale rychlost pokroku závisí od naší snahy po zdokonalení."
... pokračov. - část 14."
|
|
|
