|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
| <předchozí |
"Povaha budoucích radostí a trestů. -Tyto tresty a radosti nemají v sobě nic materielního, a přece jsou tisíckrát citelnější než ony, které snášíte na zemi, protože duch jednou od těla odloučený jest nátisků schopnějším, neboť hmota neotupuje již jeho cit z kolekce A. Kardec, The Spirit\\\\\\\'s book
Autor: dr. Wojtek (Občasný) - publikováno 19.1.2009 (00:21:18)
| další> |
|  |
"Povaha budoucích radostí a trestů.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 41
"Mají tresty a radosti duše po smrti "něco NA SOBĚ" hmotného?
„Nemohou býti hmotnými, poněvadž duše není hmotou. To potvrdí zdravý rozum. Tyto tresty a radosti nemají v sobě nic materielního, a přece jsou tisíckrát citelnější než ony, které snášíte na zemi, protože duch jednou od těla odloučený jest nátisků schopnějším, neboť hmota neotupuje již jeho citlivosti."
Proč si tvoří člověk o trestech a radostech budoucího života často tak hrubý a nesmyslný obraz?
„To činí rozum, který není ještě dosti vyvinut. Pochopuje dítě jako vyrostlý? Ostatně to závisí též na tom, čemu bylo vyučováno; zde jest potřeba změny.
Vaše řeč jest příliš nedokonalou, aby se jí dalo vyjádřiti to, co jest nad námi. Bylo tedy třeba podobenství, obrazů a figur, které jste přijali za skutečnost; ale v té míře, jak se člověk osvítí, pochopí v mysli to, čeho řečí nelze vyjádřiti."
V čem pozůstává blaženost dobrých duchů?
„Znáti všecky věci, nemíti nenávisti, ani žárlivosti, ani ctižádosti, ani žádné z těch náruživostí, které způsobují neštěstí lidí – toť blaženost dobrých duchů. Láska, která je spojuje, jest jim pramenem nejvyšší radosti. Neokouší ani nouze, ani trápení, ani úzkosti života tělesného a radují se nad tím, co dobrého učiní; ostatně jest blaženost duchů vždy v poměru jejich vznešenosti. Jen čistí duchové oplývají nejvyšší blažeností, ačkoliv ostatní nejsou všichni nešťastnými.
Mezi zlými a dokonalými jsou nekonečné stupně, kde radosti jsou poměrné k mravnímu stavu. Ti, kteří jsou dosti pokročili, pochopují blaho těch, kteří dosáhli cíle před nimi a touží po něm, a tj. jim především povzbuzení a nikoliv žárlivosti. Oni vědí, že to závisí na nich, aby ho dosáhli a pracují k tomu cíli, ale v míru a s dobrým svědomím a jsou blažení, že nemusí snášeti útrap zlých."
Stavíte nedostatek tělesných potřeb mezi podmínky blaženosti duchů; ale není-li uspokojení těchto potřeb pro člověka pramenem požitků?
„Ano, avšak zvířecích požitků a když těmto potřebám nemůžete zadost učiniti, trápíte se."
Jak máme rozuměti tomu, řekne-li se, že pouzí duchové jsou shromážděni v lůně Božím a tím zaměstnáni, že zpívají Bohu chválu?
„To je alegorie, která zobrazuje vědomost, kterou mají o dokonalostech Božích, poněvadž Ho pochopují, která se však nemá bráti, jako mnoho jiných, dle písmeny. Všecko v přírodě, od zrnka písku zpívá, to je, hlásá mocnost, moudrost a dobrotivost Boží, ale nevěřte, že blažení duchové se věčně jenom dívají, to by bylo pošetilým a jednotvárným štěstím, to by bylo štěstím sobce a jejich život byl by ničemný bez konce. Netrpí strasti tělesného života, což jest již požitkem a znají, jak jsme pravili, všechno. Užívají své nabyté moudrosti, aby pomohli jiným duchům k pokroku a to je jejich zaměstnáním a zároveň rozkoší."
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 42
."
|
|
|
