|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
XI.
... nevtělené Bytosti vypovídají, 2.pol. 19.stol.- část 19
"Faktem pozorováním prokázaným a samými duchy potvrzeným jest, že nižší duchové vypůjčují si často známá a vážená jména. Kdo nám dokáže, že ti duchové, kteří praví, že byli Sokratem, Karlem Velikým, Fénélonem, Napoleonem, Washingtonem apod., oživovali těla těchto osob?
Tato pochybnost existuje mezi některými velmi horlivými přívrženci spiritické nauky; připouštějí prostřednictví a manifestace duchův, ale táží se, jakou že máme kontrolu o jejich totožnosti? Kontrolu jest vskutku těžko provést; nemůže-li se to státi způsobem pravděpodobným, jako jest úřední státní akt, pak můžeme jí dosíci alespoň dle domnění, dle jistých znaků.
Projeví-li se duch příbuzného neb přítele, osoby, kterou jsme znali, zvláště když zemřel před nedlouhou dobou, stává se obyčejně, že jeho mluva jest v úplném souhlasu s povahou, jako měl, dokud jsme s ním žili zde a to jest dobrý znak totožnosti (identity); ale pochybnost není již přípustna, naráží-li na rodinné poměry, jež jsou jen mluvícímu duchu známy. Syn zajisté nezmýlí se v řeči svého otce či matky, jako rodiče poznají řeč svého dítěte. Při intimních vyvoláních tohoto druhou stanou se někdy tak uchvacující scény, že překonají i nejzarytější odpůrce. Nejzatvrzelejší skeptik bývá omráčen často neočekávaným sdělením, které se mu podává.
Ještě jiná velmi povážlivá okolnost přispívá ku poznání identity. Pravili jsme, že písmo media se mění obyčejně a vyvolaným duchem a že se znovu objeví přesně totéž písmo po každé, když týž duch se projevuje; bylo již vícekráte zjištěno, podobnost s písmem za jejich života a viděli jsme již podpisy že písmo zvláště nedávno zemřelých osob má překvapující dokonalé přesnosti. Jsme toho daleci, abychom z této události, ne vždy se vyskytující, činili nějaké pravidlo, uvádíme ji jen jako pamětihodný zjev.
Jen ti duchové, kteří dosáhli jistého stupně očistění, jsou prosti všeho tělesného; kteří pak nejsou ještě docela hmoty sproštěni, zachovávají větším dílem myšlenky, zvyky i tytéž libůstky, které měli na zemi a tj. opět příčina k poznání. Takových znaků nalezneme veliké množství v různých okolnostech, které jen pozorné a trvalé studium odkrývá. Spisovatelé mluví o vlastních pracích neb o svých naukách, jisté části schvalují nebo zavrhují. Jiní odhalují neznámé neb málo známé okolnosti svého života neb své smrti. To jsou >>>>>>>>>>>>>>... ... ... ... .... ... samé pádné důkazy totožnosti (identity).
Když lze tedy identitu některého vyvolaného ducha až ku krajnostem zjistiti, nemáme příčiny, abychom pochybovali, že se to může státi ve všech případech. Není-li kontroly podobné u osob již dávno zemřelých, najdeme dozajista jiné. Duch moudrého a rozšafného nebude mluviti jako duch mělkého a nerozumného člověka. Ti duchové, kteří se honosí známými slavnými jmény, prozradí se brzy svou nevybranou řečí a svými nízkými zásadami; ten, který by se vydával za Fénélona a urážel by, byť nahodile, zdravý rozum a mravnost, odkryl již svůj původ. Opáčně, kdyby vyslovené myšlenky vždy byly čisty a vznešeny, neodporující sobě, a neustále se pohybující na úrovni povahy Fénélona, tu nemusili bychom o jeho identitě pochybovati, jinak bychom musili věřiti, že duch, jenž jen dobré káže, a mravný jest, vědomě a bez užitku lže.
>>>>>>>>>>>>> ... .... ... ... ... ... ... - Zkušenost nás učí, že duchové téhož "stupně", téže povahy a týchž citů shromažďují se v skupiny a rodiny. Nyní jest počet duchů nesčíslný – jsme daleci toho, abychom všecky poznali, většinou nemají pro nás jmen. Může tedy jiný duch z třídy Fénélona místo něho přijíti, často jest jím vyslán jako zástupce, který se představí jeho jménem, ježto jest mu úplně roven a může ho zastoupiti, a protože potřebujeme jména. Co na tom konečně záleží, je-li jistý duch Fénélonem nebo ne? Hovoří-li a poučuje-li jen o dobrých věcech, jest to jakoby mluvil Fénélon sám. Jméno, pod kterým se hlásí, jest lhostejno a jest často jen prostředkem, abychom lépe a důvěřivěji chápali jeho učení. Tomu by ovšem tak nebylo ve vyvoláních důvěrných, zde však může býti identita zjištěna patrnými a naprostými důkazy.
Jisto jest, že v substituci (zastupování) duchů může býti původ mnohých omylů a že se z ní mohou zroditi bludy i často mystifikace; v tom právě vězí obtíž praktického spiritismu. Však jsme nikdy a nikde netvrdili, že tato věda jest lehkou, ani že bychom se jí hravě přiučiti mohli, snadněji než jiné nauce. Dlužno často a velmi důtklivě opakovati, že spiritism žádá pilného a často dlouhého studia, ježto události nelze vždy vyvolati, nýbrž musíme čekati, až počnou samy.
Častokráte stanou se za okolností, na které jsme nejméně pomyslili; pro pozorného a trpělivého pozorovatele nalezne se vždy dosti případů, odhalíť tisíceré charakteristické vlastností, jež se stanou novým zdrojem jeho poznání".
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 20."
|
|
|