|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
II.
... nevtělené Bytosti vypovídají, 2.pol. 19.stol.
"Učení spiritické má, jako každé nové, své přívržence i své odpůrce. Odvážíme se na některé námitky našich protivníků odpověděti, zkoumajíce cenu těch pohnutek, o něž se opírají, aniž bychom se oddávali naději, že jsme každého přesvědčili, neboť jsou lidé, kteří myslí, že světlo bylo jen pro ně stvořeno. Obracíme se k osobám upřímným, k lidem bez předsudků a k nepředpojatým, k těm, kteří upřímně touží po ponaučení, a dokážeme jim, že většina naší nauce činěných námitek pochází z nedokonalého nazírání a pozorování fakt a z lehkomyslného i příliš přehnaného posuzování.
Vzpomeňme si tedy předem krátce na pokračující řadu jevů, které zplodily toto učení.
Prvním pozorovaným jevem byly pohyby rozličných předmětů, které byly obyčejně jmenovány: pohybující stoly anebo tanec stolů a p. Tento jev, který, jak se zdá nejprve v Americe (viz. Emanuela Pospíšila „Světlo do tmy") byl pozorován, neboť historie dokazuje, že sahá až do nejzazšího starověku, provázen byl neobyčejnými okolnostmi, jako hřmotem, tlukotem bez viditelné nebo známé příčiny. Odtud rozšířil se rychle do Evropy a všech končin světa. Z počátku vzbudil mnoho nevěřících, ale rozmnožení pokusů brzy nepřipustilo pochybností o jeho realitě.
Kdyby byl býval tento jev obmezen na pouhý pohyb věcí materielních, mohl býti vysvětlen příčinou čistě fysickou. Jsme ještě daleko od poznání všech tajných činitelů v přírodě, neboť neznáme ani všech vlastností těch, které nám jsou známí; kromě toho rozmnožuje elektřina každodenně nekonečné prameny, jež poskytuje člověku, a zdá se, že musí osvítiti vědu novým světlem. Nebylo by tedy nic nemožného, že by elektřina za jistých okolností, nebo jiný zcela neznámý činitel býval příčinou tohoto pohybu. Spojení více osob, které rozmnožovalo mohoucnost, zdálo se podporovati tuto teorii, neboť tento kruh se mohl považovati za rozmnoženou galvanickou baterii, jejíž síla roste rozmožením počtu článků. Krouživý pohyb neměl v sobě nic nepřirozeného, neboť v přírodě jest: všecky hvězdy krouží; mohli bychom tedy míti v malém obraz všeobecného pohybu ve vesmíru, nebo lépe, mohla by jakási posud neznámá příčina působiti na malé věci a za daných poměrů způsobiti jakýsi obdobný proud, který unáší světy.
Ale pohyb nebyl vždy krouživý, byl často zmatený, předměty bylo mocně natřásáno, byly převráceny a na jakoukoli stranu odneseny a proti všem zákonům o tíži se země zdvihány a ve vzduchu držány. Není však v těchto činech ještě ničeho, co by se nemohlo vysvětliti činností jakéhosi neviditelného činitele fysického. Což pak nevidíme, jak elektřina ztroskotá budovy, vytrhne z kořene, vrhá nejtěžší předměty do dálky, jak je přitahuje a odpuzuje.
Neobyčejný hřmot a hluk, předpokládaje, že nebyl způsoben obyčejným sesycháním a roztahováním dřeva nebo jinou zjevnou příčinou, mohl býti dobře způsoben nahromaděním tajného fluida: což nezpůsobí elektřina nejhroznějších ran?
Až dosud, jak vidíme, mohlo se všecko zařaditi do říše čistě fysických a fysiologických jevů.
Aniž bychom se vzdalovali kruhu těchto myšlenek, jest tu látka k vážnému studiu, která zasluhuje pozornosti učenců. Proč tomu není vždy tak? Těžko odpověděti, ale závisí to od příčin, které mezi tisíci podobnými zjevy dokazují lehkovážnost lidského ducha. Především není snad vulgárnost hlavního pozorování, která sloužila za základ prvním pokusům, v tom zcela nepřirozena. Jaký vliv mělo často jediné slovo na nejdůležitější události! Aniž by se uvažovalo, že mohl pohyb býti udělen jakémukoliv předmětu, obdržela myšlenka na stoly převahu, bezpochyby proto, že to bylo nejpohodlnější a poněvadž se přirozeněji sedí kolem stolu než kolem jiného nábytku. Nyní jsou dokonalejší lidé tak dětinští, že by to nebylo nic nemožného – jistým vyvoleným duchům – aby nepovažovali pod svou důstojnost s tím se obírati, co se nazývalo tancem stolků. Jest pravděpodobno, že zjev, Galvanim pozorovaný, kdyby byl býval lidmi prostými odkryt a směšným jménem naznačen (Galvani, velký vynálezce galvanického proudu elektrického, byl davem vysmíván a nazýván tanečním žabím mistrem. Učinilť objev pomoci žabích stehének.), byl by bezpochyby stále zavržen. Kde by se byl nalezl učenec, který by nemyslil, že se zlehčuje, obírá-li se tancem žabím?
Však někteří učenci, dosti skromní, by se přiznali, že příroda nepronesla ještě svého posledního slova, přáli si to viděti k uspokojení svého svědomí; ale ježto se stalo, že jev neodpovídal vždy jejich očekávání a že se jim nepovedl vždy dle jejich vůle a dle způsobu experimentace, odhodlali se popřít jej; stolky však, ježto se o stolech jedná, proti jejich úsudku přece pokračují v točení a klepání a můžeme vykřiknouti s Galiléem: A přece se točí! Řekneme to tím spíše, protože se jevy tak rozmnožily, že dnes mají již své domácí právo a že se jedná již jen o nalezení rozumového vysvětlení.
A mohou se činiti nějaké námitky proti pravdivosti jevů, jelikož se neobjevují vždy stejně po vůli a žádosti pozorovatelově? Což elektrické, fysické i chemické zjevy nejsou podrobeny jistým podmínkám, a mohou se proto popírati, když se kromě těchto poměrů neobjeví? Máme se tedy tomu diviti, že jev pohybu předmětů pomocí lidského fluida má také podmínky svého bytí a že přestává se jeviti, když se postaví pozorovatel na své vlastní stanovisko, a když chce jej podříditi svému rozmaru, nebo jej podrobiti známým zákonům, aniž by uvážil, že pro nové jevy mohou a musí býti nové zákony. Nuže, abychom poznali tyto zákony, musíme zkoumati okolnosti, za nichž tato fakta se objevují a toto poznání může býti jen ovocem trvalého, pozorného a často dlouho trvajícího studia a pozorování.
Mnozí namítají, že jest v tom často zjevená pověra. Tážeme se, zda-li jsou si zcela jisti, že v tom vězí pověra, a zda-li nezaměnili fakta pověrou, jako onen venkovan, který považoval učeného profesora fysiky, konající pokusy, za zručného eskamotéra?
Připusťme, že by tomu tak někdy mohlo býti, jest to ale dostatečný důkaz k popření fakta? Musíme tedy zapírati fysiku, poněvadž jsou kejklíři, kteří sebe sami nazývají fysiky? Dlužno ostatně bráti ohled na povahu osob, a na zisk, jejž by z klamání měli. Byl by to tedy jen žert? Můžeme se sice okamžik baviti, ale žertování nekonečně prodloužené bylo by i pro mystifikátora i pro posluchače velmi nudné. Ostatně bylo by i v mystifikaci, která se rozlišuje z jednoho konce světa na druhý a to mezi nejváženějšími, nejpočestnějšími a nejosvícenějšími osobami, něco alespoň tak neobyčejného jako jev sám."
... pokračov. - část 11."
|
|
|
