|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
XV.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 25
"Zbývají nám ještě dvě námitky, které jedině zasluhují toho jména, poněvadž se zakládají na rozumných teoriích.
První i druhá připouští pravdivost jevů materielních i morálních, ale vylučuje zakročování duchů.
Prostředníci dle toho jsou v jistém bdícím stavu, který se nazývá somnambulism – zjev, jehož každý, kdo studoval magnetism, byl svědkem. V tomto stupni dosáhnou intelektuelní schopnosti nepravidelného vývoje, okruh vnitřního pozorování se rozšíří nad meze obyčejného rozpětí. Dle toho medium čerpá ze sebe sama jasnovidností všecko to, co mluví i všecky pojmy, které podává i o věcech, jež jsou mu v obyčejném stavu neznámy.
Nebudeme popírati moc somnambulismu, jehož opravdivé divy jsme viděli a všecky jeho jevy po 35 roků studovali.
Přiznáváme, že mnoho výjevů spiritických může se vysvětliti tímto způsobem, ale trvalé a obezřetné pozorování ukáže nám mnoho událostí, kde prostřednictvím media jest pouze trpným. Těm, kteří shora uvedené bez výjimky hájí, řekneme, aby lépe patřili a pozorovali, neboť opravdu všeho neprozkoumali, aniž viděli. Kde se vzala spiritická teorie? Jest to lidmi vymyšlená soustava k výkladu událostí? Nikoliv! Kdo ji tedy zjevil?
- Duchové sami! Proč media, jichž schopnosti jasnovidné a p. přeháníte, připisují vše duchům, kdyby zcela dobře a pochopitelně mohla tvrditi, že ona sama jsou tak zvláštními lidmi, že vše sama ze sebe, ze svých schopností čerpají? Proč by podávala o podstatě těch mimolidských inteligencí tak dokonalé, souhlasné, ba vznešené nauky? Tedy z toho vidno jest, že media jsou vskutku jasnovidná a pak potvrzují spiritism, nebo nejsou a pak popírají i somnambulism. V případě, že by jevy měly původ pouze v prostředníku, byly by u téhož média tytéž a neslyšeli bychom touž osobu pronášeti nesouhlasné výklady a mnohdy vzájemně si odporující úsudky a to často v různých jazycích. Nedostatek jednoty v promlouvaných manifestacích dokazuje různost pramenů, neboť když jich všech nenalézáme u prostředníka, musíme je hledati mimo něho.
Dle některých prostředník jest sice pramenem, ale místo, aby čerpal pouze ze sebe, jak tvrdí přívrženci teorie somnambulismu, sbírá je z blízkého okolí a později z celé zeměkoule. Prostředník by tedy byl jakýmsi zrcadlem odrážejícím veškeré myšlenky a všechny vědomosti osob z okolí blízkého i širšího, nic by se tedy nedělo, co by někým již nebylo poznáno. Nepopíráme sice vlivu okolí na povahu manifestací – toť naše zásada – ale tento vliv jest docela jiný, než jaký se obyčejně předpokládá; ale u nás odtud až k tomu, abychom považovali prostředníka za ozvěnu myšlenek z okolí jest daleko. Tisíceré události nám dokazují opak. Jest zde veliký omyl, který odkrývá nezralý úsudek.
Osoby, nemohouce popřít reelnost jevů, jichž věda vysvětliti nemůže a nechtějíce připustiti zakročování duchů, vykládají se vše dle svého způsobu – toť známo dosti. Jejich teorie byla by správnou, kdyby se vztahovala na všecky události, ale tomu tak není. Když se jim až do krajnosti dokáže,že některé komunikace prostředníka jsou zcela cizí myšlenkám, vědomostem všeho okolí, že jsou spontánní a že odporují všem přijatým ideám, doloží, že paprsky se šíří dále než na bezprostřední, nás obklopující kruh. Prostředník dle nich jest dokonce pableskem celého člověčenstva, nečerpá-li své inspirace v blízkosti, v okolí, čerpá je jinde, dále, z celého města, z celé země, z celého světa, ba i prý z jiných světů vesmíra.
Pochybuji, že takový výklad jest lepší a jednodušší, než onen spiritismu, neboť staví na příčinu více než nepřirozenou. Naše tvrzení, že bytosti, obývající prostor a stýkající se s námi, nám sdělují své myšlenky, neobsahuje ničeho, co by náš rozum více uráželo, než domněnka o tom všeobecném paprskování, přicházející ze všech končin vesmíru, aby se spojilo v mozku jednotlivcově.
Důtklivě upozorňujeme, že teorie paprsků, soustřeďujících se v šedé hmotě mozku člověka ze všech končin našeho i jiného světa, jest výplodem lidí, kdežto nauka duchů byla diktována inteligencemi, jež přišly ji hlásati již tenkráte, kdy na to žádný nepomyslil a kdy cos podobného všeobecné mínění již naprosto zavrhlo. Tážeme se, kde se vzalo učení, na které nikdo již nepomýšlel, kde ji čerpali naši prostředníci, jakou podivuhodnou náhodou tisícero jich na všech místech zeměkoule je obhajovali, aniž by se kdy navzájem viděli a se umluvili? Jestliže prý prostředník ve Francii podléhal mínění v Americe již přijatému, jaký zázrakem byl by čerpal podobné myšlénky u národa mravy i řečí jemu cizího a na 2.000 mil vzdáleného, když mohl ssáti materialistické názory přímo doma – v blízkosti, u sebe – tudíž silnější.
Na jednu důležitost bylo málo vzpomínáno – zdá se, že schválně. První manifestace ve Francii i v Americe nestaly se ani písmem, ani slovem, nýbrž tlukotem souhlasným s písmenami abecedy a tvořícím tímto způsobem věty. Takovýmto způsobem bylo sděleno, že inteligence, které se projevily, jsou duchy. Mohlo-li by se předpokládati spolupůsobení myšlenky prostředníka v komunikacích ústních a psaných, nemůže tak býti při tlukotu, jehož význam nebyl napřed znám.
Mohli bychom množství událostí uvést, kde projevující se inteligence dokázaly patrnou samostatnost a dokonalou neodvislost své vůle, ale odporučíme odpůrcům pozornější zpytování. Budou-li studovati bez předsudků a neodsoudí-li dříve, než byli vše viděli, uznají neschopnost své teorie, aby vše vysvětlila. Proč nechce inteligence projevující se na otázky o věcech dokonale známých dáti odpovědi, kupř. o jméně, stáří tazatele, o tom, co v ruce drží, co dělal včera, o jeho předsevzetí na zítřek, atd.? Pece kdyby byl prostředník jen zrcadlem myšlenek okolostojících, nebylo by lehčí odpovědi.
Protivníci obrací tento důkaz, tázajíce se, proč duchové, kteří prý všechno ví, nemohou tak jednoduché otázky zodpověděti, neboť kdo prý může učiniti něco většího, učiní též cosi menšího. A z toho soudí, že duchové nejsou…
Kdyby kterýs hlupák neb posměváček tázal se společnosti učenců, proč je v pravém poledni den, myslíte, že by vážně nebo vůbec odpověděla? Bylo by důsledno z jejího mlčení nebo smíchu, jímž by tazatele odměnila, souditi, že její údové jsou jen oslové, neumějíce na tak jednoduchou otázku odpověděti?
Právě proto, že duchové jsou bytostmi vyššími, neodpovídají na zbytečné nebo směšné otázky a nechtějí býti jimi pokoušeni; mlčí, nebo radí, abychom se raději obírali předměty vážnějšími.
Konečně tážete se, proč duchové přicházejí a odcházejí v jisté době a když tato minula, že ani prosba, ani zkroušená žádost nepřivede jich nazpět?
Kdyby prostředník jednal jen duševním vlivem svého okolí, bylo by patrno, že v této okolnosti spojení všech vůlí přítomných muselo by zvýšiti jasnovidnost media. Když se tedy nevyhoví této baterii vůlí, pak jest to tím, že vliv pochází odjinud. Tím dokázána jest neodvislost a samostatnost onoho vlivu".
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 26."
|
|
|
