|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na ubrousek čmárám slova
Poetou se nezdám
i když padám do kráterů
anebo letím rovnou ke galaxiím
objevit mimozemský život někde jinde
Má touha spatří světlo pronikavé
Odtéká čas - krvácí stezka poznání
Vždy odlétá dětství - nejlepší vyznání
Co nastane za deset dvacet třicet let?
Nevím já nevím neumím číst z osudů bran
Jen zachránit svět - mým přáním jest
Vidím se obdařen žíznivým mořem
Nashledanou poeto
nashledanou bouře má
Žiji v míru se vší snahou
Nekonečná proměnná hlásá - jsem opuštěn
Jen rozplynout se usnout přeci - vůbec se neprobrat
opět se narodit v zaslíbeném nedotčeném půvabu i ráji
Společně prožívat besedu dalekou v předaleké Polynésii
přečkat tu nepřízeň tsunami vln uprostřed pralesů
v panenské přírodě od zlého ochráněn
Je idylkou volat znova pohlede můj
ZDE NASTAL KLID
ve verších pohádka
ve vlasti v nedohlednu
za zesnulého prohlášen jsem
ve vlasti v očekávání burcuje reflexe myšlenek bulvárních
Krutou smrští potopila se největší loď nového tisíciletí
a my opět pod hladinou ležíme
Přesto žijeme záhadou v klinické smrti
Vdechujeme alternativní vzdušný proud
V podsvětí přežíváme století
v naprostém utajení se soucitem k něžným vlnkám
vždyť evoluce v nás je dosti
O to víc plujeme vesmírem dál
|
|
|
