|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Navracím se opět do své třídy. Máme zrovna matematiku, z níž krutě propadám. Prostě není úniku z téhle kapitoly, i když znovu studuji střední školu. Raději jsem měl jít na univerzitu, kde bych v klidu absolvoval teologickou fakultu, ale nějak jsme museli zabít čas.
Hrozí mi, že zůstanu v téže třídě, kdežto mí spolužáci postoupí dál. Dnes je devizou hrabat se ve středoškolských letech čím dál tím víc. A tak odcházím, je zrovna pod mrakem a deštivo. Potkávám jednu slečnu, která mě má ráda. Láska a romantika zalepí mnohdy bolestivé rány. Jsme dva, milujeme se navzájem, už nás nezajímá nějaká střední škola.
Něco se však děje v ulicích. Neznámé síly straší a likvidují místní mobiliář. Lidé jsou naprosto zděšení - možná přichází konec světa, kdoví. Každý se podle toho chce nějakým způsobem zachovat. Se svou láskou jsem v jednom autobuse. Z okna vidím černou čarodějnici na koštěti, která se náhle promění v létající bílou kočku. Kde jsou pak důkazy? Nikde!
Václav Kovalčík
|
|
|
