|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na církevním gymnáziu se začínám učit maďarsky. Docela mi to jde – je štěstí, že zároveň nezapomínám na seminář latiny. V jedné učebně nalézám velmi starou učebnici maďarštiny, která má předchozím studiem poznamenané stránky. Profesorka tohoto jazyka mě má ráda, jenže tempo ohledně učení je velmi pomalé. Možná tím lépe, abychom si všechno zapamatovali - aby naše práce nebyla málo platná.
Jednoho dne musím být na cestách, protože se přemnožily obrovské anakondy, jež požírají lidi bez rozdílu. Ocitám se tak na jednom nádraží, z něhož musím uniknout. A proto nastupuji do jednoho vlaku, abych se vyhnul hadí hrozbě. Na jedné stanici přece jen vystoupím. Všechno je to protkáno hrozivými monstry. Teprve tehdy se odhodlávám k opravdovému boji. Docela se mi to daří – již nemám strach z obrovských anakond. Dokonce mě moje rodina povzbuzuje v usilovném zápase.
Najednou se přesouvám do jednoho internátu. Objevuji na nástěnce mnoho inzerátů a oznámení, jež se taktak udrží. Přiznám se, že je to na rozpadnutí. Prohlížím jednotlivé pokoje, záchody a koupelny. Tohle studentské prostředí se na štěstí zdá být bezpečné. Po anakondách ani stopa na akademické půdě.
Václav Kovalčík
|
|
|
