|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Někdy jsou pro nás „škaredé“ fotografie a nepopulárně autentické filmové záběry přínosem, neboť poznáváme prostředí, v nichž daná díla vznikla. Člověk však měří dle dvojbarevného kontrastu - něco je dobré, něco zas špatné, a to automaticky na první dojem. Drsné věci, opuštěné objekty, bahenní příroda se vlastně nenosí - nejsou totiž v kurzu. I autoři mají dvojí cestu: buď budou publikovat tvorbu populární (všechno krásné), anebo se vydají na cestu nepopulární (škaredou), aby upozornili na nedostatky ve společnosti.
Často jsou tyhle negativně autentické příspěvky kritizovány nízkým hodnocením na internetových webech a portálech, i když nás skrytě upozorňují, že je třeba přírodní a společenské problémy řešit včas, jinak jimi budeme zavaleni – tak jako na skládce, na konečné stanici ohledně lidské spotřeby na tomhle světě.
Jsem toho názoru, že by měl člověk uvažovat vícebarevně než černobíle. Černobílé uvažování vede k dalším uměleckým i nelidským holocaustům. A proto je na nás, jak budeme soudit a usuzovat. Slovíčka, líbí a nelíbí, by měla být samozřejmě v našich životech relativní. I nepopulární, přitom poučné věci, by měly mít místo ve sdělovacích prostředcích. Jedině tak se odrazíme od předsudků typu umělecké bahno.
Václav Kovalčík
|
|
|
