|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Často slyšíme známou tezi, že kdo nehrabe na sebe, tak okrádá vlastní rodinu. Oběť pro blaho společnosti nebývá veřejně přijata a pochopena, přitom je základem existence daného systému, který sice přežívá, ale stále nějak funguje. Dobrovolnictví bojuje s fenoménem vlastního zázemí a pohodlí. Na základě obětavých přístupů dochází vlastně k rozkolům v rodinách, neboť se objevují výčitky, že dané úsilí mělo spíše směřovat do společné domácnosti. A tak panuje rozpor, zda se obětovat pro společenské blaho, anebo se zavřít rovnou do baráku. Dnešní tendence volí spíše druhý přístup, jenž je na první pohled bezpečný a pohodlný, ale pro budoucnost může být devastující a likvidační. Naše myšlení většinou dává hlas současné jistotě, která se „zdánlivě“ ztenčuje, přesto však existuje, což znamená, že oběť pro společenské blaho a morální principy bývá oceněna mnohem později - dokonce až po smrti dobrovolného aktéra.
Václav Kovalčík, 27.11. 2011, Náchod
|
|
|
