|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Moje matka mě požádala, abych šel koupit červené víno do jedné vinárny, a tak jdu z kopce směrem ke křižovatce, kde jsou semafory. Právě mám zelenou, jenže mě neznámá síla odnáší do jednoho autobusu, z něhož není úniku. Tudíž budu muset podstoupit možná delší cestu.
I když jsem nezaplatil jízdné, zdejší pasažéři mě chtějí. Mám smůlu, neboť jsem si nevzal mobilní telefon. Nemohu volat policii, nemohu kontaktovat ani své rodiče. Zoufalá situace hovoří za vše. Možná umřu, možná mě zapíchnou, kdoví. Celým mým tělem cirkuluje strach ze smrti. Možná jsem v zajetí teroristů, možná je to jenom legrace.
Naštěstí vystupuji v jedné neznámé vesnici. Začíná být pořádná tma – můj domov je příliš daleko. Snažím se alespoň zjistit, kde jsem, ale nevidím do mapy příslušné obce. Neznámá síla mě drží na jednom místě, nechce mě pustit dál. Mým ortelem je nejspíš zůstat – být daleko od rodičů. Vypadá to, že bude dlouhá noc. Ráno je daleko – neznámá síla však působí mnohem intenzivněji. Zakazuje mi přemýšlet a jít.
Václav Kovalčík
|
|
|
