|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Existují názory, že církevní tematika v našem národě „ustupuje do pozadí,“ když se bohoslužebné přenosy automaticky přemístily z Českého Rozhlasu Dvojka do stanice Vltava. Zároveň je tenhle postup argumentován zkvalitněním a snadnou dostupností těchto přenosů. I když existuje pokračující linie, co se týče současnosti a budoucnosti již uvedených přenosů, tak mě situace nutí uvažovat skepticky, neboť se víra v našich médiích a společnosti naprosto vytrácí.
Dokonce v Ekumeně zaznívají hlasy proti bohoslužebným přenosům zejména menších křesťanských církví. Dle mého názoru nestačí církevní tematiku pouze přesunout, ale udělat jí místo - co nejvíce - na veřejnosti. K tomu byl Český Rozhlas Dvojka jako stvořený, vždyť šířil církevní kulturu v naší zemi. Možná se to zdá být úplnou banalitou, jež se vyřešila „zabitím dvou much jednou ranou,“ ale mám spíše obavy, že to s církvemi v České republice půjde dál z kopce, protože již přestávají být v kurzu, přestože existují i média „soukromá“ - církevní.
Též mě mrzí, že se hlas českých občanů postupem času vytrácí, je neustále přesouván, prostě se jej někdo chce zbavit, anebo rovnou pošlapat. A tak česká média slouží pouze pro vyvolené a jejich často pokleslé projevy! Posvátno se tak vytrácí, vzájemná podpora a solidarita rovněž.
Myslím si, že jedno přesunutí rozhlasových bohoslužeb nic nevyřeší. Právě toto rozhodnutí již tak dostává různá církevní společenství do kouta. Stejným způsobem i zúčastněné věřící, i když má být člověk pokorný, jenže předepsané pokory se zneužívá ke společnému úpadku již tak ateistické veřejnosti.
Také vyslovuji hypotézu, že rozhlasové bohoslužby se zdánlivě přesunuly na základě výsledků Sčítání lidu 2011. Běžný člověk se nad tím zamyslí, vysloví myšlenku, že už to vlastně nemá cenu. Od tohoto názoru se pak odvíjí celá problematika křesťanských církví v naší zemi. Přesto jsem příznivcem myšlenky, jež hlásá svobodu projevu a svobodu shromažďování obyčejných lidí v médiích.
Mediální prostředí pro křesťanské církve nesmí být diskriminační, musí být otevřené a pokrokové. Nelze přehlížet postoje a projevy „zbylých“ představitelů a členů křesťanských církví. Právě ti si zaslouží svůj svobodný prostor ve sdělovacích prostředcích. Lidé by se měli v dnešní době zamyslet, kam vlastně celá společnost směřuje.
Nechť více církevních pořadů a bohoslužebných přenosů vytvoří pevnou hráz proti „sprostému a trapnému sexistickému trendu,“ který se jako plevel šíří v našich sdělovacích prostředcích - v rádiu, televizi a na sociálních sítích. Nějaká sebereflexe musí být, přesto by rozhlasové bohoslužby měly být lidskou, spontánní, kulturní a svobodnou alternativou v českých médiích.
Opírejme se o tradice, dokonce je hlásejme a podporujme. Když přijde něco nového a pozitivního, tak uvažujme, v čem je to dobré. Slušné kulturní a duchovní žánry by měly mít místo v nás i mimo nás - stejně tak ve sdělovacích prostředcích, které musejí být osvobozeny od sprostých a neslušných výrazů a projevů.
Věřím, že i v církvích se najdou osobnosti, které lze oslovit, aby veřejně řekly svůj názor „on-line.“ Mohou to být ti, kdož něco umí, anebo něco zažili, s čím by se rádi podělili apod. Životní zkušenosti nesmí přijít nazmar. V tom bychom se měli konečně shodnout.
Václav Kovalčík
|
|
|
