|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bydlím na jednom internátu, asi jsem opět na univerzitě, anebo je to moje poslední bydlení. V pokoji nalézám velké pomeranče, které si koupil můj spolubydlící. Najednou jej vidím, jak jimi otevírá tajemnou chodbu, jejíž vchod se nachází těsně pod ústředním topením. Jedině on dokáže vstoupit do tajemna a z něj vystoupit.
Na jeho radu zkouším totéž, ale nedaří se mi. Sice vidím vchod, ale nemohu projít tajuplnou chodbou. Asi nejsem pro zázraky vyvolen. V internátním pokoji se jasně svítí, pomeranče jsou pořád na onom stole, jenže si netroufám je sníst, protože hrají velmi důležitou roli víc, než si skutečně myslíme. Snad existuje něco významného v našich ubohých životech, co nás dokáže po trapné smrti vysvobodit ze spárů utrpení. Věřme, a bude nám lépe.
Václav Kovalčík
|
|
|
